Ilmatyynyalus on täynnä ankeriaita

Byla noc 2. února 2003. Škoda octavia jedoucí z Prahy a vezoucí na zadním sedadle dva přední české literární kritiky nenápadně odbočila z dálnice D11 na silnici III. třídy. Řidič jel pomalu jednak kvůli sněhu a námraze a druhak protože se blížil k místu, které bylo domluvené. Na zadním sedadle se mezitím rozpoutala intelektuální diskuse, která nebrala konce.
,,...Což byl utopický princip a dopadlo to tak podle toho.´´
,,Nemohu s vámi pane profesore Druláku souhlasit, začal bych svoji reflexi tím, že kolega Skřítecký řekl: že dostavba Temelína je civilizační volba.´´ Profesor Drulák přimkl rty k sobě a nesouhlasně pokýval hlavou.
,,Jenomže ta věta má opravdu silný obsah,´´ pokračoval docent Feřtek, ,,celosvětový, kam to jdeme? Tedy tou civilizační volbou... nukleární energie, co to bude za civilizaci...´´
Literární kritik a historik Drulák jej však přerušil,
,,V tom českém pojetí je to geopolitické já myslím, že je to jakési zůžení vnímání světa, které je typické pro současnou českou politiku.´´

Octavia dál pomalu jela čerstvě odklizenou a pustou silnicí. Její řidič se pokoušel soustředit na cestu a neposlouchat žvanící intelektuály, které odvážel z udílení cen Magnesia Litera.
,,Literární historik Drulák se rozohnil,
,,Onen zájem můžeme pozorovat, i na úrovni administrativního aparátu. Když se podíváte na ostatní ministerstva zahraničí, jsou i výjimky například Švédsko.´´ Docent Feřtek souhlasně pokýval hlavou jakoby říkal, ano v tomto s vámi souhlasím.
,,My opravdu operujeme s institucemi, které jsou stejné jako v devatenáctém století.´´

Vrásčitá tvář docenta Feřteka se ještě více zvrásčila a poprvé dostala nějaký výraz. Poposunul si brejličky blíže k očím a upřeně se podíval přes přední sklo. Jeho kolega uviděl překvapený výraz, nahnul se přes sedadlo řidiče a spatřil to také. Před vozidle se nakupila svítící mlha. Jakmile do ní auto, nyní již jedoucí pouze krokem vjelo, mlha se přeskupila a utvořila okolo něho tunel.
,,To auto nějak divně jede,´´ pronesl s překvapením v hlase řidič. Oba literární kritici se vykuleně dívali z okýnek. Zdálo se, že tím mlžným tunelem proletují elektrické výboje. Žádný z obou erudovaných mužů ve svém životě nic podobného neviděl a tak neskrývali překvapení. Odkudsi zepředu vysvitlo prudké světlo a jakmile zhaslo, tunel zmizel a za autem, které již získalo vyšší rychlost, zůstal pouze mlžný obláček. Oba páni pedagogové nechápavě kroutili hlavou a zmateně se ohlíželi dozadu.
,,Podívejte, tady něco je,´´ vykřikl takřka řidič aby přilákal její pozornost. Auto projíždělo kolem informační značky která hlásala:

Helsinky 100 km

Opravdu tam bylo napsáno Helsinky?´´ podivil se řidič ale nedostalo se mu odpovědi protože brzo míjeli další značku, měla tvar trojúhelníku a byl na ní vyobrazen sob. Tuto značku bohužel nemohl vidět profesor Drulík, který si právě čistil kravatou své brýle.
,,Podívejte, támhle je benzínka já tam zajedu,´´ řekl řidič.
,,A proč? Nemáme palivo?´´ optal se ho jeden z cestujících.
,,Máme ale s tím autem není něco v pořádku, raději bych to zkontroloval. Bude to jenom chvilka kdyžtak můžete jít dovnitř a něco si dát.´´

Auto zastavilo na opuštěné benzínové stanici OMV. Musela působit jako ostrůvek života uprostřed sněhové pustiny. Řidič vylezl z auta a otevřel kapotu. Literární kritici uznali, že by si opravdu něco dali a zamířili do bufetu. Zvonek na dveřích cinknul a oni spatřili docela jiný svět, než čekali. Prodavačka něco řešila s jedním vysokým a masivně zatepleným člověkem ale důležité bylo, v jakém jazyce spolu ti dva mluvili. Čeština to rozhodně nebyla.
,,Oma ili ma tylimmalus ontari inkyra.´´
Docent Feřtek si mezitím, co ti dva mluvili neznámou řečí prohlížel paperbacky a mapy umístěné na otočném stojanu. Všechno bylo napsáno jemu neznámou řečí a veškeré mapy pojednávali o geografii Finska. Docent Feřtek byl zcela zmatený. Drulák si také povšimnul na stěně visící mapy Finska ale nepřikládal ji pozornost. Tu naopak věnoval tajemné konverzaci dvojice u pultu. Je chyba na mojí straně? Ptal se sám sebe profesor. Byl už starší a obával se, že něco zkresluje jeho již tak odcházející sluch.

Muž s prodavačkou dohovořil, vzal si ze země karton vodky, položil si ho silácky na rameno a vydal se ke dveřím. To byla příležitost pro profesora Druláka, aby se muže optal. Snažil se ho zeptat, kde se nachází ale muž mu očividně nerozuměl. Nerozuměl ani anglicky. Teprve, když docent Feřtek zapojil do otázky i masivní gestikulaci, muž pochopil a začal opakovat,
,,Kilpisjärvi, Kilpisjärvi.´´ A odešel.

Zmatení obou vážených mužů se ještě zvýšilo, když okolo benzínové stanice projelo psí spřežení. Muži se na sebe jenom nechápavě podívali. O chvíli později přijel ke stanici posypový vůz LIAZ se zapnutými majáčky. Vystoupil silnější muž v oranžovém oblečku a nechápavě se okolo sebe rozhlížel. Pak vešel dovnitř.
,,Prosim vás pánové nevíte kde to sem? Já tohle vůbec nemám na mapě!´´
,,Vy ste Čech,´´ optal se ho zbytečně docent Drulák.
,,Ano, já já sem jel a najednou byla přede mnou mlha a nefungovalo mi rádio.´´ Jen co to silničář řekl, odešel k pultíku za prodavačkou. Ale to už se pozornost obou mužů soustředila zase ven, kde přijíždělo další auto. Vypadalo velmi staře. Jakoby právě vyjelo z filmu pro pamětníky. Charakteristické blatníky, světlomety, maska chladiče a klakson umístěný nad rezervou dávaly jasně tušit, že tohle auto muselo sjet z výrobní linky před dobrejma sedmdesáti lety. Ven z něho vystoupila podivuhodná dvojice. On měl na sobě hnědý kabát, který mu končil až pod koleny a který již dávno musel vyjít z módy. Na hlavě pak nechyběl švihácký klobouk. Jeho paní pak vypadala naprosto přesně jako prototyp elegantní ženy třicátých let. Tmavý dlouhý plášť, klobouček a pod ním, pokládaná vlna na krátkých vlasech, jediný účes, který se nosil ve třicátých letech.

Pár se zmateně rozhlížel po okolí. Žena si přiložila ruce oděné v černých rukavicích k ústům a vytřeštila oči. Její partner zatím zmateně pobíhal po nejbližším okolí a řval,
,,Bože tohle je budoucnost, bože tohle je budoucnost!´´ Oba literární kritici vyšli ze dveří ven a zbytek osazenstva benzínové pumpy je následoval. Celá nesourodá skupinka lidí na sebe koukala ale pouze dva z nich se ptali sami sebe – to já jsem se zbláznil nebo se to opravdu děje? Finská prodavačka přistoupila k oběma zmateným kritikům a s úsměvem jim, nyní již česky, sdělila:
,,Tohle je skrytá kamera! Vítejte v pořadu Nachytám tě!´´ Načež se dali všichni okolo kromě podvedené dvojice do smíchu.