Tahle je pro mou sestřenku, ve které vidím odraz sebe v jejím věku :) Živá a s obrovskou chutí objevovat svět :) Tenkrát byl svět ještě oděn v růžovém. Tuhle báseň jsem napsala, když se trápila.- Takže pro tebe, Eliško :))
přidáno 21.07.2013
hodnoceno 2
čteno 937(12)
posláno 0
Až se setmí,
tak se slzy změní
na zástupy borůvek
po mé bledé tváři.

A až skanou na polštář,
tak z pobibků vychladlých
místo krve budeš mít
koktejl z růží.

Tápeš tmou,
kam náušnice z borůvek
pod polštář ti skrývá
láska místo fotek.

Za každou slzu,
až budeš starší,
přijde úsměv,
zatím jsi malá
na zlomená srdce,
ale dobře vím,
že jsem byla stejná,
jednou přijdou
zatajené pohledy.

Máš naušnice z borůvek,
co jsem ti dala pro štěstí,
na nich navlečené slzy,
snad pomohou na cestě
životem

holce jako já,
holce jako ty.
přidáno 22.07.2013 - 10:28
mannaz: Děkuju :)) A souhlasím s tebou :) Jednou, za všechno to špatné, přijde něco dobrého, a v to věřím :))
přidáno 22.07.2013 - 07:10
Ty jsi překvapivě moudrá. Prožitá bolest a trápení někdy opradu můžou člověku pomoci, třeba poznat sám sebe, více vydržet. Protože život jedním trápením neskončí, v budoucnu čeká v i radost :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Náušnice z borůvek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Když příběh končí/ začíná
Předchozí dílo autora : Hledáš se!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming