Rulíkovi

Rulíku zlomocný, víš, že jsem nemocný,
břicho, že nadulé mám z té tvé bobule?!!
Jak mi to vysvětlíš, zda se mi omluvíš,
v myšlenkách týráš mě, jestli mi rozumíš?!!

Jak rád bych vyrazil za tebou do lesů,
neb tíhu zoufalství stěží jen unesu.
Však na lůžku připoután nemaje sílu,
těžko se zdolává pěšina z jílu.

Zlobím se na tebe,bylino marnivá,
určitě se ani nepřijdeš podívat ...
Jen ti, co okolo v rouše jsou bílém,
pohledem moudrým mě zkoumají skrz brýle!

Doufám, že odhalí, kdo mi to způsobil,
chápeš snad, že já se s tím nikde moc nechlubil!
A tak náhle vzdálen teď vlastnímu důchodu
ležím a přemítám si znovu tu příhodu ...

Lesem se potácím výletním krokem,
patřičně posilněn pěnivým mokem.
Že slunce pálí, vůbec mi to nevadí,
na chvíli spočinu ve stínu kapradí.

Budím se zmatený, těžce se zvedám,
na můj zrak dvojitý odpověď hledám!
Že démon alkohol zklátil mě tady?!
I kdepak přátelé, to jen šilhám hlady.

Vystřelím kupředu, jak moucha z předsíně,
palouk je veliká bohatá kuchyně!
Nemaje herbáře a tudíž návodu,
spoléhám na instinkt a matku přírodu.

Hele, velká borůvka rostla tam u cesty,
jak bylo bláhové hovořit o štěstí ...!
Říkám si, posvačím, doplním vitamín,
jenomže dopad jsem jak MlGem Gagarin!

S podivným pocitem kácím se do mechu,
poznaje přírodu, jako zlou macechu!
S radostí se ke mně otočí zády,
klidně mě otráví, ať netrpím hlady!

Ležce strnule nevnímám ničeho,
složenky neřeším a ani nic jiného.
Přehléd jsem značku as,
kde kosti se kříží a zřejmě asi můj konec se blíží!

Však kdo to přerušil příběhu napětí?
Houbař, co o pomoc zavolal vzápětí!
Viděl prý zpovzdálí, jak něco baštím,
netuše, že k zemi se mnou to praští.

Lékař, ten zajistí mi už správnou péči,
i když tak těžko se otrava léčí.
A aby mi rodný list byl zas co platný,
žaludek pumpuje zřízenec zdatný.

A tak tím nevšedním zážitkem otřesen,
plánuju decentní vycházku po lese ...
Vyrazím do houští, jak smyslů zbavený,
hledat tě, ''příteli'' do černa zbarvený.

A když tě objevím neskryji dojetí,
i slzu uroním, pak ale vzápětí ...
Botanik prosím, nechť nyní mě omluví,
rozdrtím odnož tvou vojenskou obuví!

Koupím i letadlo s chemickým postřikem,
jen abych odešel s vítězným pokřikem!
Jsem totiž tak trošku bez sebe vzteky,
že místo bifteků musím žrát léky!!

Rulíku zlomocný, věřím, že brzy
zkusíš mi namluvit, jak tě to mrzí.
Až se zas shledáme, to bude slávy,
vždyť budu před tebou živý a zdravý.

Teď ale musím spát, jak lékař mi radí,
abych, jak říká, tu nestrávil mládí!
Ráno je přece vždy moudřejší večera
a já se už moc těším, co s tebou udělám ...

Blaženě usínám s představou porostu,
kterak tam uhnívá v hromadě kompostu.
Tleje a plesniví, neláká, neraší.
Jsi to ty rulíku, úplně na kaši ...!!

Rulíku, rulíku, ty zrádný plodíku,
ty ses mi podepsal na játrech, žlučníku.
Rulíku, rulíku, ty jedna bobule,
střeva mám naruby a tělo strnulé.