Ten záhadný ve stínu

Když potemní slunce
a v duši se rozvíří bouře
která vhání slané slzy
do klidného údolí bytí

Přijde

Když se nás zmocni beznaděj
a svět se zdá nesnesitelný
s hořko-kyselou příchutí
se nám sny bortí
jako hrad z karet

Přijde

Když už nevidíme světlo
na konci tunelu nadějí
kde přestali i hvězdy svítit
a my propadáme depresi

Přijde

Přijde ten kdo pomůže
a novou jiskru světlé budoucnosti
v nitru zapálí jen pouhým slovem
znějícím jak tisíce ptačích hlasů
a s uklidňující melodií harfy.

Ten jenž zůstává v skrytu
a drží stráž ve stínech
jen aby Ti přispěchal na pomoc
pak už ji stačí chytit do sítí

A uslyšíš ta slova
co sladce znějí:
Vždy tu budu
a pomoc svou Ti nabídnu