přidáno 15.07.2013
hodnoceno 12
čteno 1073(19)
posláno 0
Zrození jarní tání
radost i bolest
svítání

Pole louky běh koně
stopy k obzoru
umírání

Sebe chci ti básní dát
pár obláčků z dětství
chundelatá zvířátka
lední medvědy
bílou velrybu a slona
vše posypané stříbrem
probdělé noci

Oči plaché laně na lesní cestě
jsem zkřehlá a prochladlá!
čím více poznávám lidi
tím raději píši básně
pro tebe

Obloha ožívá barvami motýlích křídel
vítr si pohrává s lístky vinné révy
slunce malíř dobarví hrozny

Víno stoupá do hlavy
možná poletím...
přidáno 23.03.2024 - 05:39
Yana : ta je pěkná, děkuji.
přidáno 18.07.2013 - 11:10
Krásný džbán (patrně na to víno) jsi dokázala namalovat...:-)
přidáno 17.07.2013 - 21:19
Hezke a tvoje
přidáno 16.07.2013 - 22:43
Když je co nalít do sklenky a slunce dobarvuje nové hrozny, tak je všechno v pořádku.
A když si člověk může dovolit ten přepych, být chvíli sám...

Pro mne tam nic nechybí, ani nic nepřebývá, vnímá tu emoci, kterou jsi tam vložila, odevzdání, vnímavost. Kousek nostalgie, to mám rád.
A ještě jsi to dokázala uspořádat výtvarně.

Smekám...
přidáno 16.07.2013 - 08:40
ŽblaBuňka: oslov radek: já děkuji, i pro vás ráda píšu
přidáno 16.07.2013 - 08:39
taron: při téhle jsem nemyslela na nikoho jen na sebe, ale ! mám tu jednu a to jsem opravdu myslela na tebe, možná příště, pa a dík
přidáno 15.07.2013 - 23:17
vše jsi napsala, nemám co dodat ;o))
přidáno 15.07.2013 - 14:42
Vlastní planetu máme všichni...ale vidíme většinou jen tu svoji...na planety těch druhých často zapomínáme, nebo nás jejich planety zraňují nebo jim nerozumíme...a ano, čím víc poznáváš lidi, tím raději píšeš básně....jakobys to psala pro mě...v tu chvíli jsem se tak cítila, jako bys psala mě soukromý dopis, díky :)
a to : "možná poletím"...úplně se mi chtělo taky : "možná letět "!
přidáno 15.07.2013 - 10:07
zavídím
přidáno 15.07.2013 - 09:05
Yana: To poznám až príliš dobre. S tým rozdielom, že mám pocit, že niet kam utiecť pred svetom - musela by som utiecť sama pred sebou. Chcelo by to vlastnú planétu. ;)
přidáno 15.07.2013 - 08:56
slnečnica: Občas člověk propadá melancholii, víš, hlavně že je kam utéct. Včera k večeru pod pergolou, po které se pne ta vinná réva. A bylo mi vlastně fajn :-)A děkuji.
přidáno 15.07.2013 - 08:47
... čím víc poznávám lidi, tým raději píši básně pro tebe... tak nejako to bude, smutné je to, však? Báseň pekná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Možná poletím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Proud
Předchozí dílo autora : Létající kůň

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Meluzina :
Skvěle ovládá kritické myšlení a polemiku, vyzná se v politice i literatuře, umí poradit a její rady jsou tvůrčí a hodnotné, stejně jako myšlenky v jejích dílech.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming