NATO a mírumilovná západní civilizace

Naši západní civilizaci považujeme vesměs za neagresivní, svobodné a demokratické uskupení. V tomto článku bych chtěl lidem v kostce ukázat, připomenout některé body, okamžiky, kdy se naše mírumilovná a demokratická západní civilizace moc demokraticky a mírumilovně nepředvedla. Na začátku bych ale začal Íránem. Jak víte, OSN na něj neustále uvaluje sankce, jejichž cílem je zastavit jaderný program země. Nové sankce mají omezit íránské vojenské, finanční a dopravní aktivity. Nechci tu íránský režim, tak známý svými slovními výpady proti Izraeli, obhajovat, ale podle mne má na atomovou energii i na atomové zbraně právo.


Připomeňme si některé země, které mají, nebo v minulosti měly, jaderné zbraně. Kromě takových jako USA, Rusko a Čína je mají i Indie a muslimský Pákistán (hlavně proti sobě navzájem), Izrael (tam je to pochopitelné). Mezi dalšími, kdo v minulosti měly jaderné zbraně či jaderný program, patří Brazílie, Argentina, JAR, Alžírsko, Ukrajina, Kazachstán i Irák.

Je Írán skutečně tak nebezpečný, jak se nám snaží namluvit západní vlády, které potřebují nějakého nepřítele, kterým by nás mohly strašit? Podívejme se na situaci očima Íránu.

Z evropských koloniálních mocností získaly v 19. století největší vliv Británie a Rusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. V roce 1921 se k moci dostal Réza šáh Chán. Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace podle evropského vzoru. Za 2. světové války Írán okupovala Británie a nástupce carského Ruska SSSR. Obě velmoci také v Íránu dosadily jako nového vládce Muhammada Rezu Pahlavího. Po válce byl znárodněn ropný průmysl kontrolovaný od začátku století Brity. Toto opatření nakonec vyústilo ve státní převrat podporovaný CIA. V roce 1979 vypukla revoluce, při níž byl šáh svržen a vznikla islámská republika. Ta se ihned dostala do konfliktu s USA. V roce 1980 byl Írán napaden Saddámem (ten byl podporován USA).

Írán nikdy žádnou zem nenapadl. Naopak USA napadly (2X, poprvé to bylo pochopitelné, i když i tenkrát USA udělaly pár špinavostí) a v současnosti okupují sousední Irák a Afghánistán.

Je třeba si také uvědomit, že převládajícím náboženstvím v Íránu je šíitský islám, s nímž nesouhlasí sunitská větev, která má zase převahu v ostatních muslimských zemích. Tak uvidíme, zda je Írán po Srbsku, Iráku a Libyi dalším na řadě.


Irák 2003

Snad nikdo z vás se nedomnívá, že v Iráku šlo o zbraně hromadného ničení či Saddámovu podporu Al-Káidě. Na to byste museli být opravdu naivní až spíše hloupí. Dnes se ví, že ani jedno nebyla pravda. A vsadím se, že USA to věděly od počátku. Nechci tu ale hájit Saddáma, který se předvedl například tím, že použil chemické zbraně proti Kurdům a napadl Kuvajt a Írán, to by bylo to poslední.

Takže - po 1. válce v Zálivu byl Kuvajt svobodný, Saddám zůstal u moci. Toto rozhodnutí bylo určitě velmi racionální, protože Saddám znamenal pro Irák řád a pořádek. Nestabilní Irák by byla katastrofa.

V roce 2002 prezident Bush začal požadovat, aby Irák ukončil výrobu ZHN. V zemi přitom působili pozorovatelé OSN, kteří jejich existenci v té době nepotvrdili. Na podzim 2002 jednají nadnárodní ropné společnosti s představiteli britské a americké vlády. 11. října 2002 schválil americký Kongres použití americké armády proti Iráku. Bez mandátu OSN.

Bilance? 4600 mrtvých na straně koalice dobra a asi 1 milion Iráčanů. Saddám byl pověšen, ropa se pěkně těží a to, zda se nový irácký režim po odchodu Američanů udrží, je ve hvězdách.

Podobné je to v Afghánistánu. Věříte, že tamní zkorumpovaná vláda prezidenta Karzáího po odchodu NATO přetrvá? Trochu to připomíná komunistickou vládu v Afghánistánu po odchodu Sovětů.


Libye

Opět bych se nechtěl zastávat Muammara Kaddáfího. Je to zločinec a terorista - stačí si vzpomenout na Lockerbie. Ale rezoluce OSN číslo 1973 hovoří pouze o dodržování bezletové zóny a zákazu dovozu zbraní do Libye. Francie, USA a NATO si ji ale asi vykládají po svém a pod dodržováním bezletové zóny vidí útočení na vládní jednotky a pod embargem na zbraně pak zase vyzbrojování povstalců. NATO v Libyi jednalo proti rezoluci OSN. Nebylo to poprvé, vzpomeňte na takzvané humanitární bombardování Srbska v roce 1999, kdy NATO použilo i zakázanou kazetovou munici a nezdráhalo se zaútočit na osobní vlak či bělehradské nemocnice. Účast NATO v konfliktu v rozpadající se Jugoslávii rozhodně nebyla nastranná.

NATO, které vzniklo v roce 1949 jako obraný pakt proti komunistickému bloku, je dnes nástroj na prosazování politické moci ve světě. Chtě nechtě se tak čím dál tím více stává pravdivým vysvětlení akronyma NATO v československé encyklopedii z roku 1973: NATO (North Atlantic Treaty Organisation) - Severoatlantický pakt, Agresivní smlouva kapitalistických států.