Jinosvět aneb jdou doopravdy kouzla vidět? #2

Město. Nazývali ho všelijak, nejčastější však bylo Rukomočoploud, když se před dvacetiosmy a půl lety ( přesně na den,což je zvláštní náhoda ) občané dohadovali a hlasovali o jménu města hlasování skončilo nerozhodně. Tedy 33% pro Ruko,33% pro Močo,33% pro Ploud a to jedno procento nehlasovalo. A kdyby ano stejně by to bylo nerozhodně, protože něco chtělo aby to tak prostě bylo. Ale navzdory všemu se město stalo jakš takš slavným.
Jak někdo mohl vymyslet tak divný názvy?
Všichni jsou tam trochu divní,nezdá se ti?
Asi jo.
Tak jo.
Pohled se nám opět oddaluje a zabírá celé městěčko.Zdálo se zatrpklé. V záři tmy vypadá tak malebně a navíc v noci žije vlastním životem – ale vážně,bez metafor – ve dne spí a v noci se vzbudí, nikdo to neví, protože město neumí ani dýchat,ani mluvit, ani nijak jinak dávat najevo, že žije a přesně proto je město tak zatrpklé. Ale ve dne se to nezdá, protože město spí a v noci mají prostě akorát všichni horší náladu. Rukomočoploud bylo prostě město k pohledání. O´ Děj se zamyslel a přemýšlel, proč ještě město nikdy nikdo nikam nezapsal, možná to bylo i pro to, že z města ani do města nebyly žádné východy, nebo možná pro to, že bylo na samém okraji světa a přepadávo přes okraj hrany.
Jak jako přepadávalo?
A jo to jsem ti ještě neřek. No jako ta Země kde se to odehrává je hranatá. Prostě jako kostka.)
A to město...?
To město je prostě jedna polovina na jedné straně a druhá půlka je přes hranu na druhé straně.
Takže je jako zlomený?
Jo..je ve tvaru písmene L.
Aha.
Co si budeme nalhávat. Gravitační zákony moc v těchto končinách nefungovali. Přesněji, čím dál jste se vzdalovali od jádra planety a přibližovali k rohu kostky gravitace se snižovala, a pokud jste ve městě, tak tam je jedno místo nazývané Zlom, na kterým když poskočíte, tak letíte. Ale jak už to tak bývá gravitace je na téhle planetě taky živá. Takže občas...když poskočíte...tak vás nechá vyletět..tak metr dva...a potom ŘACH...vymlátíte si zuby než by řekl Rukomočoploud. Proto je tohle jediný místo ve městě označený červeným křížkem a lebkou, ale stejně se stává, že tam denně vozič mrtvol musí odvážet tak dvě až tři a v pondělí, v pondělí i čtyři.
Proč zrovna v pondělí?
Pondělí je den blbec..to ví každý blbec.
Já ne.
Promiň.
V pohodě,pokračuj.
Tak jo.
Tak jo.

Čaroděj opět vzal knihu,ale nalistoval tentokrát stranu třistaosumdesátpět. Á, už je čas. Vykřikl a ještě s větší vervou se rozchodl ( nelze říct rozběhl,protože u konkrétně tohoto čaroděje se rozdíl mezi chůzí a během stírá ) /rozběhl k cíli. Přeskočil Zlom,na chvíli se zhoupl v negravitačním místě a přistál na druhé straně.
A co bylo na té straně třistaosumdesátpět?
Nevěřil bys,ale velké ciferníkové hodiny, které ukazovali čas, a kromě toho ukazování času si ty hodiny vždycky našly čas napsat ti velkým písmem přes celou stránku, jestli jdeš pozdě.
Aha.
Ou Dějovi psali, po dlouhodobém nošení jenom: ,,Už zase...´´

Doběhl do malého dřevěného domku ( spíše do takové chatky ), otevřel dveře a tam se mačkala...samotná Rada Kouzelníků a Podobných Věcí Čaromagických. Jako vždy pozdě, že ano O´ Ději. Ale neznělo to káravě, nýbrž přátelsky. Děj se zeširoka usmál. Zdravím vás přátelé! Něktěři z přísedících sedmi na oplátku pozdravili, někteří jen kývli hlavou a něktěří tam dokonce jen seděli a tvářili se otráveně. Jednoho muže v místnosti O´ neznal. Byl to takový muž v červeném hábu s modrým lemováním. Šéf rady uviděl Dějův pohled a hned je běžel seznámit. Táákže,ujal se toho s úsměvem – tohle je Má-Gicky. Pan Gicky se mírně uklonil. Pane Gicky, tohle je Čár – O´ - Děj, ale my mu důverně říkáme ,,Čáro´´. Čár – O´ Děj se taktně uklonil a znovu se zeširoka usmál. Pánové prosím sedněte si, ať už můžeme začít. Ach ano..ano jistě.
Takže O´ Děj se celým jménem jmenuje Čára – O´ Děj?
Přesně tak.
Takový blbý jméno.
Kdybys byl čaroděj líbílo by se ti.
Proč?
No..ušetříš tím spoustu času. Jen řekeš jméno a všichni hned znají i tvoje povolání.
To je pravda.
Vidíš?
Jo.
Fajn.
Kamera zabírá čtvercovitý stůl u kterého sedí zeshora. Hraje nesmírně vážná a dramatická hudba. Kamera se přibližuje a ostří na muže sedícího v čele stolu. Ten kouří doutník a vyfukuje do kamery, takže vypadá při nejmenším, fakt drsně. Vždycky když zrovna nevyfukuje tak mluví. Pánové..Máme velký problém. Začalo se ozývat takové to neurčité šeptání, mezi nímž se ozývaly fráze jako: Jaký? Jak velký? Zahyneme? Proč? Co se stalo? Zahyneme? Jak to myslí? Zahyneme?
Dost už!
Všichni ztichli tak rychle a najednou, že se zdálo, jako by to měli napsané někde ve scénáři. Ptáte se jaký problém? Pár přísedícíh přikývlo. Dobře...dobře...řeknu vám to..Hudba graduje, zesiluje se a zesiluje, je stále hlasitější a divočejší. Mikro záběr na Šéfovu pusu. Hudba je stále hlasitější, už to skoro není k vydržení. Šéf se nadechuje k vyslovení klíčového slova pro celý příběh.
Hudba utichla.
My nevíme. Vyšlo z Šéfových úst. Všichni otevřeli pusy dokořán údivem. Popravdě, jejich hladina údivu stoupla na nadmořskou výšku 8848 metrů nad mořem, což je i na poměry kouzelníků hodně.
Nemá náhodou 8848 metrů Mount Eve...
Pšššt! Neříkej to..prozradíš to.
Fajn.
Víme jen, že je to nebezpečný problém a může zahubit,jak celé lidstvo, tak celé kouzelnictvo na celé Kostce. Všem padly brady ještě níž, takže se skoro dotýkali země. Já vím pánové...je to šok. A teď...kdo půjde za neurčitým problémem a neurčitě ho vyřeší? I přes všechnu absurditu se přihásili dva kouzelníci. Gycky a náš milovaný Čára. Šéf se rozhlédl..dobře..dobře..Gycky nováček a náš nejlépe neschopný Ou Děj. Čára se bránil. Pane, pokud by jste byl úhloměr a já úhel, zjistil byste, že jsem ten pravý! .. Připadá mi to,děl šéf, že máme tým! Výtečně! Všem čarodějům v místnosti začaly brnět knihy. Čára svou otevřel a v ní u hodin na straně třistaosumdesátpět napsáno ,,Čas kouření´´. Všichni se pousmáli a vytáhli své dřevěné nebo kamenné dýmky, nasypali tabák a začalo pět minut přenádherné slasti.
Víš on každý kouzelník, má s sebou tu knihu a přesně v určitou hodinu, si všichni dají čouda. Jako všichni mágové na světě víš?
Aha. To bych taky chtěl.
Vždyť nekouříš.
No jo vlastně.
Povídám dál.
Fajn.
Fajn.