něco z mých starších děl
![]() ![]() ![]() ![]() |
Má duše se láme
v končiny neznámé,
mysl se rozpadne,
konec počátkem se stane,
oblékám kabátek v překotnosti
té daleké nicotnosti…
nebo naděje?
City se ženou vpřed
navštívit daleký svět,
myšlení už nic nevelí,
když listí tiše ševelí,
když lesy se zelenají,
co jen ty signály znamenají?
Uletět, utéct, nevrátit se…
v končiny neznámé,
mysl se rozpadne,
konec počátkem se stane,
oblékám kabátek v překotnosti
té daleké nicotnosti…
nebo naděje?
City se ženou vpřed
navštívit daleký svět,
myšlení už nic nevelí,
když listí tiše ševelí,
když lesy se zelenají,
co jen ty signály znamenají?
Uletět, utéct, nevrátit se…

Za začátku jsem si řekla klasika, ale zanechala ve mně zvláštní pocit. To probuzení emocí je podle mě krása poezie. Gratuluju, povedlo se.;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neznámé končiny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Narušené myšlení
Předchozí dílo autora : Podzim
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)