Nikdy to nebylo těžké, jen to prostě nebývá lehké...

// Nemoc deptá sice tělo, ale osvobozuje duši a také ji očišťuje. V nocích a dnech nucené nečinnosti napadají člověka myšlenky, které jako by se jinak bály příliš ostrého světla (to když mají důvod ) ... Vím, že kdo nikdy nestonal, nemohl dobře poznat své nitro. Ale... proč jen to nemůže(š) udělat jiným způsobem ?? nějakým, co mě/ nás bolí míň ... //


Únorová rádoby zima a první bledule,
na tváři něco jako úsměv a pár hořkejch slz. Co si jen tak spadnout, jako by nic...Vsáknou se a indikátory to ani nepoznaj / chtějí kyselost / . Jen ve mně, Tobě, Nás, Vás zanechají to něco / u srdce / , díky čemu už nikdy
nebudeme stejní....
-
Taky chcete být mechem?
-

Brzké ráno a nebe stále stejně modré, co už mu dávno ani nechybí ta čerň z pohádek, ani hvězdy padající bláznivým holkám do klína. Všichni si zvykli.
Dívka spěchající ulicí v rytmu valčíku / pomalu / , přemýšlející o sbírce motýlů za tisícovku, kterou včera uviděla za výlohou- úplně v rohu- .
-
Máte pravdu, neprší , ba naopak. Je krásně. Měsíc se usmívá, pozoruje. Možná nechápe, ale nevzdává se. Tak: ,, Rozárko, neplakej ! "
-

(( Možná si pamatujete na chodbu, ledové kachličky s nádechem do modra. Bílé zdi a obleky nemocných. Na ty zatracený bludný kruhy a žárovku, co vyhasla. Na konec, kdy jim
umřela / láska /. V klidu. To se někdy stává. Láskopad. Nezčernala moře ani nezešedla tráva.
Nazvala to smířením a každopádně v ní dál nepřestala věřit – jak to slíbila-. A dařilo se jí to........
Jedla sušenky,
pila kakao,
a na provázku měla zvíře- co umí dál těšit-
ZAPOMÍNALA.
A možná jen občas jí prolétlo hlavou, že "mohl by ses někdy připomenout " . Časem. / první lásko, hnědé oči, krásné chvíle / . Ale opravdu jen občas, jednou, dvakrát snad.
Z vody se totiž nestal kámen, ze světlé tmavá. Bolest v oblasti hrudního koše ustala.
Bylo jí totiž fajn. Do duše jí padl takový klid. Zvláštní? Ani ne, pravdivé, pochopitelné.- Zlomené srdce vyléčíte totiž jedině láskou- Život šel dál. Snad díky andělům ( v jednotném čísle) všedních dnů, co nemají křídla z bílých pírek ani hedvábný šat. Postrádají svato-zář, ale za to mají ten milý úsměv.
Díky nim (v jednotném čísle) uviděla, že se najde někdo, kdo jí umí podržet v nejistých chvílích, chápe jí a
ona dál může milovat hodnoty. / srdce, nádherný ruce-třeba- a smích / )) -

Na rozklepaných nohou, pokračovala mdle NEspěchala na vlak. Ať si ujede, bez děsu v očích. Po pár dnech ticha a toho všeho nádhernýho- před bouří- jí stékaly po tváři slzy, co štípaly. Ne jako voda z očních kapek z americkýho filmu. Začíná-me ty happy endy nenávidět.- doopravdy- Bohužel.
"Nemáte oheň, slečno ? " otočila se. /leda v sobě, pálí /
Nespatřila na jeho oblečení nerealistické záhyby-z doby baroka-, co jí držely nad vodou. / asi ztrácí iluze, neptejte se kolik jí je / , ale ještě stále zakroutila hlavou nad zašlápnutou sněženkou- pod jeho kanadama- a řekla : " umřeš dřív než ten feťák, co si to támhle za rohem píchá do krku . Statistika. " přeskočila kaluž...včera měli přednášku- a všichni ostatní se smrti smáli-.
" Co je to smrt? Možná vítězství. " prohodil.
Chtělo se jí křičet. Možná by si vytrhla i ten jeden krásnej vlas, co má na hlavě a za který se vyjimečně nestydí. Spousty lidí si neváží toho, co mají.
-Ona / třeba lásky /
-On / asi života /
-pán s kočárkem, co píše smsku milence / pohrdá štěstím /
-týpek v černém, co zašlápnul sněženku. /zase zázraků, je únor /
" Tady máš!!" doslova po něm hodila sirky z chemických laborek a pokračovala dál.
/zklamaná sebou, osudem prvních lásek ( nález na mozku) /
......a jediné, co si přála bylo- věřit a doufat víc, i když už má !!sVůJ vLaStNí!! život-
-

(( Nedávno jsme brali taoismus, všechno dobré pomine. Ale to špatné taky. Když se smějete, vždycky to přejde. Časem / se ozve /. S nepozitivní zprávou, pro smutek, pro lítost, zoufalství, pocit pádu- z hory, na kterou šplháte dlouho- Pro to, aby Vám ukázal život a všechny jeho tváře. I ty hnusný. Krásku a zvíře.
Všem bláhovým. / a taky jim tím pomůže, i když se to nezdá /
Příště to bude zas bolet míň, teď jen dum spiro spero- dokud dýchám doufám.
-že to není ránou do hlavy když se pral / protože to bylo o ní /
-těma cigaretama / co mu neuměla rozmluvit /
učí se modlitbu a není to ze soucitu. Bez ohledu na vlastní- teď krásnej- život, lásku v hrobě...
některý bejvalky, hmm....se prostě trápí ))

-
Došla na nádraží, tak jako vždy. Vzala do rukou noviny. Stejná, stejná, stejná. Všude plno divnejch lidí...emař s pořezanýma rukama, brunetka čekající na lásku, dítě co ztratilo maminku.
Rozárka, co věří, že bude líp.....a nikoho to nezajímá. ( slečno máte na chvíli čas-NE-, tady se posaďte-NEMÁM-, jde o nový výrobek ....)

-

(( Chodba, ledové kachličky s nádechem do modra. Bělostné obleky, ticho a jeho mrazivá ozvěna. Víno, v jehož pravdu už nevěříš. Bludný kruh, co se neotvírá. A žárovka, co snad s "tunelem" na který čekáš, nevyhasne. /život / . Mezi tím vším. Ty. ))
-


A ona se na tom nádraží na všechny mračí-Má důvod. Dejte jí pokoj-, i když si to vůbec ti lidé nezaslouží. -omyl, zaslouží. Ale né všichni- Je na ně ne-svá, zlá. A zase se u ní objevila tendence
kazit si svůj život pro ostatní. / jestli taková bude i na anděla, bude jí to mrzet /
-
Pláče pro všechno.
Pro bleduli v únoru, zašlápnutou sněženku, feťáka- co si to píchá do krku, pro sebe, pro zmatek, anděla bez svato- záře / vyznat city ? / ...pro kluka s hnědýma očima, co je v nemocnici
a vůbec jí nevadí,
že na ní ten emař kouká !


§ 1. opakovat modlitbu těm nahoře- milionkrát-
/dopadne to dobře /
2. Pevně věřit v to, že mě anděl naučí cha chu
/rychle, s úsměvem.....a? /
3. Napsat těm šaškům- víte kde-
zapněte si v pátek televizi,
že lidé nepláčou kvůli nim a
za všechno nemůže oteplování
4. sehnat si adresu blázna,
co si koupil sbírku motýlů za tisíc,
a provést ho po louce...... §

--- přeju Vám jen to nejlepší. A prosím, nepřestávejte doufat. V cokoli ---