|
bolestivý výkřik mé snad živé duše.
 26.09.2007 2 2131(30) 0 |
Kapka po kapce
slza po slze
padá z tváře
Lehce hladí
líce
a stopu slanou
zanechává
Hořkosladký pocit
bolesti
rozechvívá moje
srdce bolavé
Pád z výšin
růžových mraků
cítím v každém
neuronu
Jako na struny
kytary
brnká mi bolest
na duši mou
Křičím smutkem,
bolestí,
vztekem!
Umírám pomalu,
umírám něžně,
s grácií
a bolestí!
Touhu zabíjím
něhu nepřijímám
lásku odmítám
slzy skrývám!
/jen prosím Boha, aby se to dařilo/
slza po slze
padá z tváře
Lehce hladí
líce
a stopu slanou
zanechává
Hořkosladký pocit
bolesti
rozechvívá moje
srdce bolavé
Pád z výšin
růžových mraků
cítím v každém
neuronu
Jako na struny
kytary
brnká mi bolest
na duši mou
Křičím smutkem,
bolestí,
vztekem!
Umírám pomalu,
umírám něžně,
s grácií
a bolestí!
Touhu zabíjím
něhu nepřijímám
lásku odmítám
slzy skrývám!
/jen prosím Boha, aby se to dařilo/
18.07.2024 - 18:24
Zklamání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Otázky
Předchozí dílo autora : Kdo jsi?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
