Pane Jo Joo

Jako malá holčička jsem měla pohyblivé leporelo z prostředí cirkusu. Ta knížka mě fascinovala. Na jedné stránce byl krotitel s tygrem. Zvíře otevíralo a zavíralo tlamu a mužova hlava mizela ve zvířecím chřtánu.
Rostla jsem. Už v dětství mezi mé nejoblíbenější knihy patřil "Cirkus Humberto" a "Lidé z maringotek". A což teprve když přijel cirkus do našeho města. Lidé z Plzně znají plácek u papírny. Dnes komerční zóna. Banka, pojišťovna, supermarket. Kousek od toho místa jsem bydlela.
Příjezd cirkusu znamenal jaro, vzrušení, exotičtí lidé, vůně...
V patnácti jsme si s kamarádkou kupovaly lístky do lóže. Vyhledávaly oční kontakty s artisty, krotiteli i dělníky. Samozřejmě vše dospělo až ke krátké, ale významné lásce, protože jedné z prvních. Maringotka, živočišnost, zkušenost a já, ta pro někoho možná bláznivá holka.
Ale, víte co, vzpomínky nikdo neukradne. A já jsem za ně ráda, jsou můj život.
A včera jsem po dlouhé době zase jeden úžasný cirkus navštívila. Díky.

Postavili ten barevný stan
oplotili si životy svoje
maringotky, klece, zvířata, lidé
pro tebe možná i kupky hnoje

A pro mě jako křišťál český
šapitó stojí na předměstí
tradice, úcta, pospolitost
mají to v krvi
moji světští

Zavírám oči a cítím tu vůni
dřina, pot, zem a zvířata
baví vás, rozdávají štěstí
masky z pozlátka
syn, matka, táta

A všude kolem rozšlapané bláto
nikdo ho na nikom nepozná
čistí a s noblesou
létají vzduchem
na koni září princezna

Nejsou to žádní svatouškové
ti smutní klauni živočišní
z tygrů v kleci jde respekt a strach
světla už zhasla odchází dav
loučí se s vámi veselou písní

A přitom tak smutno divně je mi
odejdou do svých životů
zavřou se dveře maringotek
maskují denní lopotu
schováni za šminkami a smíchem
za životy uprostřed plotů.