 06.05.2013 3 1038(9) 0 |
Poslouchám
hlasité ticho
protrhávající temnotu
den je daleko
studený vzduch
z polozavřeného okna
češe mé vlasy
jemně rozprostřené po polštáři
pravidelný tlukot srdce
pravidelný dech
živá pro okolí
mrtvá uvnitř mého nitra stěn
vyji na měsíc
jsem poslední z vlčic
co ze smečky zbyla
minuty ubíhají
a naděj ve spánek
dávno jsem utopila
zatáhnout závěsy
svému zrcadlu
rozbít ho kamenem
pustit ke dnu
a hvězda padá k obzoru
pomalu mizí
stále
dolů
dolů...
hlasité ticho
protrhávající temnotu
den je daleko
studený vzduch
z polozavřeného okna
češe mé vlasy
jemně rozprostřené po polštáři
pravidelný tlukot srdce
pravidelný dech
živá pro okolí
mrtvá uvnitř mého nitra stěn
vyji na měsíc
jsem poslední z vlčic
co ze smečky zbyla
minuty ubíhají
a naděj ve spánek
dávno jsem utopila
zatáhnout závěsy
svému zrcadlu
rozbít ho kamenem
pustit ke dnu
a hvězda padá k obzoru
pomalu mizí
stále
dolů
dolů...
07.05.2013 - 09:24ale, tak ta mě opravdu vtáhla do černočerné tmy...poslední z vlčic...zatáhnout závěsy...ale ta hvězda může být pozitivní, musíš si něco přát a určitě se to splní(-: ne dělam si blbou srandu, je opravdu působivá ta básnička)-: vnímám co popisuješ
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční zamyšlení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nostalgie
Předchozí dílo autora : Jednomu štamgastovi, který takto vidí svět
