jen já a tam TY

Když ona přišla na můj sad,wše práwě odkwétalo,
tak newrle a tulácky w obzoru slunce spalo.

Ó proč tak pozdě,řekl jsem jí.Poslední slunce na síti,
zwony mi w mlhách umlkly,jak ptáci w trawách ukyití.

Mé louky teskní wůní mdlou a wody zašeřeny jsou
a přes ty wody stíny jdou,wše ostatní je jen hrou.

Do daleka odplout chci,tam na zelené ostrowy
a zdwihnout wlajky na stožár a bílé plachty,lanoví.

Tebe tenkrát z jara čekal jsem,na swětlém nebi zwučel jas,
já napjal strunu z paprsků,by echem chyt se w nich twůj hlas.

No řekni kde jsi tenkrát byla?Pod jakými zeměpásy.
Tak řekni s kým ses objímala(souložila).Kdo ti tak scuchal swětlé wlasy.

Když w horké noci zpíwali ti okna otewřená.
Pod tím oknem zpíwala má duše umlčená.

Pro nás to slunce nehoří a nespíwají pohoří,
nám nikde louky newoní,můj zwonek už dál nezwoní.

Hci odplout sám a půoslouchat swé umlčené hlasy
a kdo tobě w tento čas cuchá twé swětlé wlasy??