Ne, nejsem zoofil.
přidáno 26.04.2013
hodnoceno 2
čteno 974(16)
posláno 0
Agrh! Včera, dnes, zítra. Jsi všude. Tvá černá havraní křídla, stále, i teď. Hledím, jako hladová kočka, co vyhlíží svojí kořist, ale přitom ty moc dobře víš, že zůstanu na svém místě. Nechtěla bych si tě zavřít do klece a nechat tě tam zavřeného, v uzlu neštěstí. Dál budu radši bloudit dnem a pozorovat, jak si létáš. Někdy si tě chytit a na chvilku nasávat, tvoji vůni... a zase pustit.
Po večerech je to horší. Bloudím, s pocitem, že jsem ztracená. Bez života, bez dechu. Nervózní a protivná. Zaháním to cvičením, snahou o změnění sama sebe. Nechci se dál stydět a všechno schovávat, díky tobě, jsem objevila nové cíle.




Díky tobě dokážu i nemožné, děkuji ti.
přidáno 26.04.2013 - 18:52
A má duše v koutě tlíc - nevzbudí se už nikdy víc
přidáno 26.04.2013 - 18:42
nevermore

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pohled koule : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Slyšíš ten zpěv ptáků?
Předchozí dílo autora : Přetrhlá páska

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :
Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming