Černé světlo

Černé světlo



Generál stál u velkého okna oválné pracovny a z výšky devátého patra shlížel na seřazené šiky svého vojska a bojové techniky. Chřípí se mu chvělo a srdce vybubnovávalo vojenský marš.

Má k dispozici dokonalé vojsko, ale teď se tady rýsuje nová nepřekonatelná zbraň. Žádné výbuchy a napalmová pole. Zbraň nové generace, která podrobí každý národ.

Černé světlo.

Výzkumy ukazují, že je možné z šedé mlhy vybrat její část a poslat ji na znepřátelená území. Tato mlha se nasvítí výkonnými lampami s černým světlem a země se ponoří do tmy.

Celé věky lidstva bojují o přežití už od vynálezu ohně, který jim přinášel teplo a světlo.

Nyní díky výzkumu a části rozpočtu země, generál dokáže opak a podrobí si nejen národy, ale i přírodu. Představitelé států ještě budou prosit na kolenou, aby se mohli stát součástí jeho velkého protektorátu. Nesmlouvavě a tvrdě jim vnutí své podmínky a budou rádi když …

Ozvalo se zaklepání a do dveří vstoupil pobočník: „Generále, přišel jsem na váš rozkaz.“

„Ano, vstupte dál,“ přikázal vůdce. „Poručíku, jak pokračuje výzkum projektu? Předpokládám, že poslední zkouška, kterou jsme provedli nad územím Pazanů, potvrdila teorii o panice a následném rozkladu vnitřního systému země. Představitelé státu Paz, by si měli uvědomit, jak je důležité uznat naši sílu a podrobit se.“

Pobočník předložil část zprávy z bojiště: „Provedli jsme přesun mlhy nad určené území podle zadaného plánu. Na hranicích jsme rozestavěli agregáty vyrábějící silné ionizační elektrické pole, které integrujeme lavinově do šedé vrstvy mlžného oparu.

Během půlhodiny se nad zemí zatmělo a účinky paniky byly srovnatelné s nočním výpadkem elektrické energie. Zaznamenali jsme snahy přesvítit naše černé světlo, ale absorbovali jsme jejich osvětlení a s vysokou účinností ho převedli na naši energii. Dá se tedy říct, že čím více oni svítili, tím navyšovali naši sílu napadení.“

„Výborně,“ uznale hlavou pokýval generál, „je vidět, že jsme se vydali správnou cestou. Můžeme tedy předpokládat odvetu Pazu s odvoláním na poslední mírová ujednání. Což budeme vetovat a připravíme se na velkou intervenci do hlavního města.“

Poručík se vyhýbavě podíval na hruď svého vůdce, která byla ozdobena množstvím vyznamenání. „Narazili jsme ovšem na problém, se kterým si nevíme rady,“ poznamenal a pokračoval dál, „zhruba po hodině, kdy jsme intenzivně zatemňovali, se nad určitými oblastmi,... předkládám, že nad obývanými oblastmi, ...prostě se najednou naše mlha začala rozpadat a denní světlo opět začalo pronikat k zemi.“

„Jak se to mohlo stát,“ vykřikl generál, „použili snad Pazané nějakou protizbraň?“

„Naši vyzvědači zjistili, že v nastalé panice lidé strachem začali plakat,“ sklesle dodal pobočník, “hlavně ženy a děti. Pláč způsobil uvolnění esencí, které jak se ukázalo rozkládají námi vyrobené ionty ve vzduchu.“

„Ale pláč, to je přece jen slaná voda,“ křičel generál, „to není možné, aby obyčejný pláč zmařil naše plány. Jak tuto situaci vyřešili naši vědci? Musí přece najít nějakou protilátku!“

„Bohužel, náš vědecký tým je bezmocný,“ opatrně pronesl poručík další slova, „podle dostupných analýz jsou slzy složeny z vody, soli, bílkovin a organických sloučenin jako jsou glukóza, aminokyseliny a fermenty, ale je zde také něco, co racionálně nedokážeme určit.

Předpokládáme, že strach vyvolává v lidech zvláštní pocit, který se uvolňuje a vytváří jisté fluidum kolem nositele. Toto kouzlo rozbíjí náš šedý mrak a zbraň se stává neúčinnou.“

Generál a vůdce se rozkřičel na celou pracovnu: „To mi chcete říct, že celá naše snaha, že celý náš vědecký tým, naše obrovské sumy vložené do projektu, tohle všechno, že je zbytečné? Mám se smířit s tím, že obyčejný lidský pláč je silnější než moje armáda?“

Přistoupil k oknu a sledoval své vojsko z výšky devátého patra a…bylo mu do pláče.