sen

Na dnešek měl jsem krásný sen
o tobě moje milá.
Zdálo se mi,wšak zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.

Twrdý chléb žiwota rádi jsme
v lásce lámali spolu.
Byl weče,seděli za tmy jsme,
u neprostřeného stolu.

Touha má kwésti začala,
líbal jsem twoje ruce.
Hlubokým dechem se zdwíhala
hruď twoje krásná prudce.

W tom jsem se wzbudil na zemi,
zawládlo ticho raní.
Skutečnost sewřela srdce mi,
ledowě studenou dlaní.

Zase mě nemožnou zdála se
jistota krutého děje,
že sladká tíž twého těla se,
w náruči jiného chwěje.

Že se twá bytost zářiwá
dechem jiného chwěje,
že mi než lítost nezbývá,
hořkost a beznaděje.

Wstal jsem a pokojem kráčel jsem,
dlouhými,prudkými kroky.
Budoucí žiwot swůj widěl jsem
dny marné,marné roky.

U okna stál jsem -ve swítání-
spaly neznámé dálky,
we swětě samé powstání
a stupidita wálky.

Ale co.....wždyť z wodorowné polohy
nejsnáze se wstáwá,
tak,že se opřeš o nohy
a ruka ti pomáhá.....