přidáno 18.04.2013
hodnoceno 1
čteno 1166(9)
posláno 0
jsem sám v jeskyni

s dřívkem z něhož doutná

potulnou reminiscencí

která mi vzala život i smrt



dívám se na poslední gábl

a horlivě se snažím zadržet hlad

stejně jako tenkrát ten muž

jehož cílem bylo přežít



plamínek na dně studně

obrací ve mne šanci

kterou nemohu pochopit –

příležitost je nutno uchopit

a pomilovat se s ní

jako poprvé jako naposledy



upocené tělo ve vaně s horkou vodou

je očista tak podobná

jako je čistý papír a pero

na nějž píše



mívám občasných pohnutek

odejít z jeskyně pryč

do teplé krajiny

kde přírodou jsem já

a já jsem příroda



ptám se tak i tak donekonečna

má slova a můj hlas

jeskyně opakuje mé nářky

ale nikdy jinak

nikdy zas
přidáno 18.04.2013 - 21:07
něco mě přinutilo číst ji vícekrát, možná k pochopení, ale myslím stojí za povšimnutí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vyhlídka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Poslední voják

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming