Mžurky

Otevřené oči mám
a přitom vůbec nevnímám.

Chtěl bych mluvit, nemám slov,
jazyk tíží těžký kov.

Srdce těžkne trápením,
a řeší to mlčením.

Všechno už tu jednou bylo,
nejen jednou mnohokrát.
Co se srdcí natrápilo?
Kolik řeklo "mám tě rád"?

Ono nemůže být krásné,
přihlížeti nečinně,
programovat a psát básně,
v Hornoslezké němčině.

Jak to dělaj ty razící štíty,
že se v zemi neminou?
A zda Amorovy šípy
pronikají zeminou?

A jak se pak natahují,
dráty elektriky přes řeku?
A jak se pak přibližují,
zase člověk k člověku?

A na druhém konci ticho,
nebo jen zdá se mi?
Najednou je tady licho
a já zas mluvim do stěny....