 29.03.2013 16 1523(18) 0 |
V lese šerém, vprostřed noci,
když měsíc září úplňkem,
palouk skrytý - zřídlo moci,
tam míhají se, to není sen,
lesní víly... A tančí, a šílí...
Jde voják silný, kalený boji,
hrdinný rek a možná psanec,
zmámen tím rejem, jen chvíli stojí,
pak vstoupí k nim a zkusí ten tanec.
Mezi ty krásky... Skryté jen vlásky...
Brzy už krev mu ve spáncích buší
po chvíli bez šatů je i jeho tělo,
podivné šílenství mu zachvátí duši,
jen chytit a sevřít jeho srdce by chtělo,
jednu z těch žen... Krásných jak sen...
Krouží tak blízko až na těle cítí dlaně,
ten bláznivý tanec však náhle stojí v tichu,
jeho oči šílené se upřou přímo na ně,
náhle všechny leží a brzy dojde k hříchu.
Jen propletenec těl... Kde získá to, co chtěl...
Jako býk se vzpíná, hnán zuřivostí pudů,
však krásek neubývá a každá z nich je chtivá,
už padá k smrti znaven, už neovládá údů,
z ran o nichž nic netušil, mu vytéká krev živá.
A v dálky křik se nese... Však rozplyne se v lese...
Medvěd velký moudrý, vzbuzen v tuto chvíli,
výkřik z dáli zaslechne a smát by se mu chtělo,
jen další hlupák vyhledal ty krásné lesní víly,
a k ránu zas v kapradí my najdem jeho tělo.
Maso vezmou ptáci... A kosti rosomáci...
když měsíc září úplňkem,
palouk skrytý - zřídlo moci,
tam míhají se, to není sen,
lesní víly... A tančí, a šílí...
Jde voják silný, kalený boji,
hrdinný rek a možná psanec,
zmámen tím rejem, jen chvíli stojí,
pak vstoupí k nim a zkusí ten tanec.
Mezi ty krásky... Skryté jen vlásky...
Brzy už krev mu ve spáncích buší
po chvíli bez šatů je i jeho tělo,
podivné šílenství mu zachvátí duši,
jen chytit a sevřít jeho srdce by chtělo,
jednu z těch žen... Krásných jak sen...
Krouží tak blízko až na těle cítí dlaně,
ten bláznivý tanec však náhle stojí v tichu,
jeho oči šílené se upřou přímo na ně,
náhle všechny leží a brzy dojde k hříchu.
Jen propletenec těl... Kde získá to, co chtěl...
Jako býk se vzpíná, hnán zuřivostí pudů,
však krásek neubývá a každá z nich je chtivá,
už padá k smrti znaven, už neovládá údů,
z ran o nichž nic netušil, mu vytéká krev živá.
A v dálky křik se nese... Však rozplyne se v lese...
Medvěd velký moudrý, vzbuzen v tuto chvíli,
výkřik z dáli zaslechne a smát by se mu chtělo,
jen další hlupák vyhledal ty krásné lesní víly,
a k ránu zas v kapradí my najdem jeho tělo.
Maso vezmou ptáci... A kosti rosomáci...
26.10.2014 - 12:35Klaron: Děkuji. Ale upřímně řečeno - doopravdy je to značně kostrbaté, jiná dílka se mi, myslím, podařila i lépe... Ale zpětná editace ztrácí smysl, a jednou vyřčené se nemá měnit jen pro klid duše, takže... I kostrbatá tu zůstane :)
29.03.2013 - 15:32taron: Díky. Je to prostě příběh, jako většina mých textů. Forma by měla být čtivá - a asi nic víc, na víc totiž asi nemám ani um, ani trpělivost...
29.03.2013 - 13:44Gorwor: No... mě se líbí ten děj, pracovat by se na ni dalo, ale to se dá skoro na všem, pokud ti jde spíše o sdělení, ne tolik o umění, tak to stačí a i tak je to pěkné :)
29.03.2013 - 09:49zahalovat texty aurou, pompa a vznešenost... to je moc pěkné, to mě rozesmálo díky ;D
tak tady máš alespoň jednu pro lidi, na oplátku
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20777-pamet-medu
tak tady máš alespoň jednu pro lidi, na oplátku
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20777-pamet-medu
29.03.2013 - 09:44miroslawek: Jsem asi kožešníkem - pro mě JSOU názory "zákazníků" důležité. Nehodlám se jim bránit tím, že svoje texty budu zahalovat aurou nepochopitelnosti, složitosti a abstrakcí ;) Takže možná jsem spíš kupec, než básník, nicméně mi to nijak nevadí. Nestojím o pompu, vznešenost a nebo dokonce osamělost.
29.03.2013 - 09:39Kožešník musí myslit na svého zákazníka, ale básník, to je člověk, který na sebe všechno vzal a který důsledně, neutěšeně, nepoučitelně a nenapravitelně recidivisticky zkoumá pochybnost, a tedy risk, a tedy závrať, a tedy štěstí, takový člověk je po většinu etap své pouti sám, a tedy mnohý, a tedy opuštěn, a tedy doufající, absolutní, a tedy vztažný.
Všechno nad to je omyl, demagogie a střední stav kupectva.
(Ivan Diviš)
Všechno nad to je omyl, demagogie a střední stav kupectva.
(Ivan Diviš)
29.03.2013 - 09:38miroslawek: Když problém nevidím, nehodlám se jím zabývat. Kdybych měl řešit problémy, které se mnou mají ostatní, nedělal bych nic jiného. :)
29.03.2013 - 09:37Gorwor: ale jdi, v tom problém nespočívá... nezabývej se druhými, nýbrž sebou a svými texty... tam je třeba pracovat.
29.03.2013 - 09:35miroslawek: Je těžké vyrovnat se mistrovství tvého formátu... Prostě bych to řekl tak, že každý má svůj styl, který sleduji jistý cíl - mým cílem je psát tak, aby se to snadno četlo a myšlenka i děj byl snadno pochopitelný. Píšu pro lidi :)
29.03.2013 - 09:32Pro začátek by to chtělo udělat si pořádek v rytmu, konstrukce rýmů je také slabší, příliš mechanické, často gramatické a málo nápadité, málo zatížené významem. Taková povinnost zvukové shody, kterou se ti ne vždy daří dodržet. A rým i rytmus jsou nástrojem umělecké výpovědi, nikoli cílem. Celkově je text příliš upovídaný, předvídatelný a málo hutný... chybí tomu tajemství.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příběh noci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kaleidoskop
Předchozí dílo autora : uktápzoP
