Modřanské postsynchrony

taron: inkoust: odpovědí je jediné slovo: katarze

inkoust: Hm..hm...takže naše "provinění" je díky nedokonalosti a nevševědoucnosti nás - lidí, a neschopnost vnímat dokonalost a pravdu nám pomáhá konpenzovat snaha o umění? Hm...zajímavý názor, a vskutku zřejmě pravdivý :)

Vnímám to jako Divišovu básnickou nadsázku. Slovo provinění tu chápu jako nedokonalost člověka danou jeho životem v nesčetných tajemstvích vyplývajících už z pouhého faktu, že není vševědoucím. Tedy - je v tom nevinně. A mnohé tvé poznámky a použité citace souvisejí s tím, co je podstatou a smyslem umění - dotknout se pravdy. Jakékoli.
Už sám fakt, že jazyky, kterými mluvíme ovlivňují způsob našeho myšlení, je důkazem, že máme omezené, zárověň rozmanité prostředky k vyjádření. Jako by ta naše nedokonalost byla tím, co nám umožňuje pokoušet se o umělecká vyjádření. V hledání možností na něco posvítit lepší lampou - zacelit zas jednu trhlinu ve vědomí.

inkoust: kontruji ;)

Není básně bez čistoty, ale není rovněž básně bez provinění. Překonávání provinění je svarem tmelícím trhliny věčnosti.

(Ivan Diviš)

miroslawek: Ve víně zločin není, ... (Cato)

miroslawek: Některým ale vadí, ale to byste mě museli asi zabít :))))) jinak to nevidím, bohužel, snažím se, ale je to ve mě a nevím, co s tím :)

taron: už se opakuji, že mi tvé reakce nevadí, není tedy třeba omluv ;)

miroslawek: Wau, i když už jsem odpověď od tebe nečekala, protože mi opravdu odpověděl na mou roztržitost docela pěkně Inkoust...ale pravdou je , že tvá odpověď mi uvedla do ještě většího přemýšlení a zmatku...brala jsem odpověď Inkousta tak, že ano, nemusím rozumět všemu a nejen tu, ale i všude jsem na to dost často upozorňována a vlastně to je asi ten můj největší životní kříž...hledám, hledám a prakticky nikde nenacházím...no, soudružku Pelikánovou jsem si tak nějak rychle poslechla, protože ani já nemusím slyšet řeči o blablabla..., ale zase na druhou stranu realistická poezie přece otevírá cestu lidem do jejich srdce, i když zpočátku chtějí rozumět něčemu, čemu nerozumí...ale může se pro ně poezie stát něčím co povznáší výše a výše a možná se lidé začnou více vzdělávat..nevím..dále jsem naprosto spokojená s tím, že ano, básně jsou sebepoznávacím prvkem, proto tu vlastně jsem :))) prostor uvnitř je záhadný, nejen můj :))) podstatou poezie je tajemství? Wau...no ...velké tajemství je i Bůh:)))) Díky za odpověď a omlouvám se za upřímnou reakci, budu asi "zase" přemýšlet :)

Sucháč: díky. Na oplátku http://www.deml.cz/ ;)

Je to neuvěřitelné, ale musím souhlasit a to hlavně s citátem pana Demla i když...taky tak na půl, ale to je zase o té svobodě, o níž mluví Inkoust...tak také přistupuji k této básni...

inkoust: aniž bych to chtěl přímo aplikovat na nás dva, přesto mne tvé poznámky přiměly k následujícím citacím:

Dobré víno a dobrá kniha jsou nepopulární a málem bych řekl, že se do naší doby ani nehodí. Ochutnávati toť umění! ale kolik lidí to dovede? Každý hned pije, ale jeden ze sta ochutnává: a to je náš přítel.

(Jakub Deml, tuším, že Šlépěje)

Slavík zpívá, když lidé spí. Ale v každé době najdou se lidé, kteří si přivstanou k Vigiliím. Jste z nich a proto Vás musím mít rád a rád Vás mám rád, neboť miluji slavíky, kteří nezpívají kdykoliv, kdekoliv a komukoliv.

(Jakub Deml, Prof. Václavu Kocourkovi, Česno)

taron: co se týče porozumění, nerad bych dopadl jako Ivan Skála v podání soudružky Pelikánové - http://www.youtube.com/watch?v=lHD_0jZx43E, tomu bych si dovolil říci kategorické ne.

Jinak ta otázka, resp. otázky a má pýcha by zasloužily několikastránkovou esej. Ale já su skromný ;) Přesto si neodpustím několik krátkých bodů:

1) Pravé pole působnosti básníka je prostor uvnitř. Básně jsou cestou, nástrojem onoho úplného sebepoznání, jež je první snahou člověka, který se chce stát básníkem.

Následující citát je můj oblíbený:

Ze sporu s jinými děláme krásné řeči, ale ze sporu se sebou samými děláme básně. Na rozdíl od krasořečníků, kteří nabývají sebevědomého hlasu tím, že si připomínají zástup, který získali nebo mohou získati, pějeme my uprostřed své nejistoty; i před nejvyšší krásou jsme zkrušeni vědomím své osamělosti a náš verš se chvěje. Myslím také, že žádný pravý básník, at' jeho život byl sebe více nezřízený, si nikdy neučinil cílem, ani v pouhém svém životě, rozkoš.

(W. B. Yeats)

Mohl bych citovat Demla, Diviše, Skácela, Juliše a další v podobném smyslu... ale když už jsme u toho Yeatse, ještě jeden zajímavý a asi nejznámější: "What can be explained is not poetry." Tj. Co může být vysvětleno, není poezie. Podstatou poezie je totiž tajemství. K tomu, co mohu sdělit normální řečí, není třeba veršů. To končí redukcí poezie na pouhý ornament.

2) jak jsi přišla na to, že mi nikdo neporozumí?
Z toho, že mi nerozumíš ty?
Z toho, že mi tady "nikdo nerozumí"?
Z toho že mi teď "nikdo nerozumí"?

Co o tom vlastně víš? Třeba mám více rozumějících čtenářů, než zde má kterýkoli jednotlivý autor svých čtenářů - a to bez ohledu na jejich porozumění. A třeba by si mou sbírku koupilo v knihkupectví více lidí, než bys mohla tušit. Ne, že by to bylo vzhledem k bodu 1 zase tolik důležité.

Mimochodem... rozumíš třeba Máchovi?

3) vskutku jsou dnes vzdělaní všichni? Ve smyslu prosté alfabetizace jistě ano, ale to je tak vše. Jinak je situace víceméně stejná jako byla vždy, resp. vzhledem k společenskému a technickému vývoji vlastně i horší.

taron: O větší porozumění se smí svobodně snažit i taron

inkoust: Děkuji za odpověď, sice jsem se ptala jiného, ale spokojím se i s tvojí odpovědí:)
Naši, Vaši, podle komentářů ostatních Psanců mám pocit, že Miroslawek a jeho umění je nepochopeno a ptala jsem se ho, jestli mu to nevadí, protože já mám pocit, že v dnešní době bychom se měli všichni snažit spíše o větší porozumění mezi jednotlivcem a světem...ale to asi v umění neplatí :))

taron: Vašinci si naštěstí mohou užívat svobody dát si kdykoli knedlik, stejně jako to dělají našinci. Vašinci se dopouštějí desinterpretace sebe samých, když nemluví za sebe a nakonec vysloví. "Nikdo ti nerozumí." Masově se lidé mohou účastnit davové psychózy nebo válečných konfliktů. Ale umění si svébytná bytost vybírá. A k básni: Myslím, že mi chybí porozumět třem řádkům. Když neporozumím, bude to jen zlomek toho, čemu všemu v životě nikdy neporozumím.

směs starých, nových, cizích slov...zamíchaná do krásného těsta, které, když se upeče (přečte), pak má sice chuť zajímavou, zvláštní, až exotickou..., ale pro našince opravdu cizí...
myslím, že toto člověk ochutná jednou a pak si dá raději vepřoknedlozelo :))))

No...jako paráda, hele, ale tobě opravdu nevadí, že ti vlastně nikdo nerozumí? Já myslím, že umění kdysi bylo jen pro bohaté a vzdělané, ale je nová doba...dnes jsou bohatí nejen šlechtici a vzdělaní všichni : na školách se přece učí výtvarka, hudebka...pracovní činnost, můžeme chodit do kroužků keramiky a tance a nevím čeho ještě a to naprosto všichni, tak proč ti nikdo nerozumí? Je opravdu umění jen pro pár lidí? Nebo se ho už můžeme účastnit masově :)))