A tak to šlo

Včera

Bezradnej jak bezďák
když vyvezou popelnice
naježenej z feelingu
vypití sólíčka steny halí průhlednost, řekl
stěny potoků v myslích proroků
ví, že nespějou k pokroku
přesto se pokouší uhladit
tralalá, na trhu vše rozdala
uzdravila zkažený mlíko
ani jí to nepřišlo poetický
radši nakrájela roládu
došel pro led do whisky šalala
kolikrát ses dneska usmála?
ustlala
ustála
ústa stála
neva
nova
bude líp
né asi, vlasy mastný od klobásy
krásnější než předměstí Utahu o Vánocích
časy tříčtvrteční spásy leješ
do hajzlu
za sedm let
kmet vševěd, rozhledem zatemňuje každodennost
zapleskej si koulema o vlastní řiť
tu strnulost jenom hraješ
hlavně že se udělala
nebo ne
radši se zeptám
jak ti je
sprcha prchá
vyjadřuj se prosím přesně dementovi

Jsem alkoholik
mně nepomůže do srdce posvěcený kolík
musím skončit šrot
dny jak písničky Toma Waitse
všechny stejný
s pár niancema
mi dochází, že mi je svět malej
holka spí
a já si nalil decku a půl beama
jsem kokot, co kouří
napsal jsem přes třista básní
včera skoro dopsal knížku
lidem se to i líbí
ale seru na to
posílat to do časopisu host
a pak fuj
břídil co večeří břidlici
a tak dál
hovno za hovnem tyhle dny
ať klidně zrušej hokej, fotbal, politiku
módu, internet, smajlíky, satelity u lesa
ať si nade mnou zašukaj sloni, ať z toho praskne strop
stejně už nejsem mezi vámi

Svět mi poslední dobou přijde nějakej malej, to je asi tím, že jsem stále na tom samým místě. Ani déšť už nevydrží to co dřív. Silnej tak deset minut, do hodiny zkape úplně. Někdo zas usnul dřív, než si stihnul oholit nohy, stejně se mu vůbec nechtělo, tak proč to vůbec říkal. Ten někdo je většinou holka. Proč je víc opuštěných mužů než žen, když je jich vlastně přibližně stejně? Voyager 1 dnes opustil heliosféru, tudíž naší Sluneční soustavu, přibližně. Hlavně, že má pozlacenou měděnou destičku, ti mimozemšťani si o nás udělají obrázek hned a ani tomu nemusí vůbec rozumět. Taková dálka, 18 miliard kilometrů od Slunce a to je úplný hovno v kontextu velikosti vesmíru. Proč na Zemi nemůžeme žít ve smíru? Jsme tak složití nebo tak jednoduší? Práce a bydlení, prachy a žrádlo, láska a chtění něčeho, co už tu není. Lež, chamtivost, přetvářka, co k tomu dodávat. Nalejt si panáka, protože v dnešní době by to už nemělo nikomu vadit. By mě zajímalo, jestli jsou lidi fakt větší svině, než byli dřív, v tom ziskem prokletým moderním světě. Středověký choutky někoho ukamenovat, kdo ví, jestli to ještě maj. Nevěřím tomu, že cigoši dělaj bordel od rána do rána, ale jestli jo, tak jsou fakt hustý. Gheto, asimilovat či vystěhovat až za úplněk? Asi milovat. To jsem jenom včera viděl takovej dokument o Šluknovsku. Šlukujou tam od pěti, příprava na základku. Vůbec se neměli zakládat nějaký státy, ale to je fuk, beztak je to tak, jak to má být. Napsal jsem tátovi, přijde mi smutnej, neví, co má dělat. Jak mám teda vědět, co mám dělat já, když to neví ani můj zkušenej táta? Já to naštěstí zrovna teď vím. Naleju si toho panáka. Psal jsem o něm ošklivě, protože dělal ošklivý věci, jako mnoho jinejch tátů. Ten kdo umí odpustit je Bůh, nebo tak nějak podobně to říkal ten hipík Ježíš ne? Ono už to nechce ani léčit časem. Příště se ho zeptám, kterým ženám se dá věřit, a kterým ne. Díky němu jsem tu já, týpek co neví, jestli se víc baví nebo nudí a trápí. Vzít hodiny za celej rok. Víkendy jsou super, spánek je neutrální, občas se povede i odpoledne ve všední den, práce přes léto taky někdy ujde, jen ta zima v betonu je dosti vleklá. Dneska byl první den jara, celkem pohoda, ale za popisování to až tak moc nestojí, zbývá ani né hoďka a půl do konce, lidi od něho chtěli hned sto stupňů, asi zejtra v práci ušiju morenu, alespoň budu mít co dělat, pak s ní zajdu na most, pochčiju jí nohy, zapálím hlavu a hodím do Radbuzy. Skoro každýmu vadí zima bez sněhu. Horší je láska bez něhy, bez něho, mít sex bez chtíče, to radši pár dní počkat, než se do toho nutit. Horší je odbarvená ženská na ježka ve fialový lesklý bundě. To mě pak fakt nezajímá, jestli je fajn. S takovou umělotinou bych se styděl projít slepou ulicí. Někdo by měl udělat výzkum, proč to dělaj. Aha, pseudokrása. Drahý krémy s výtažky z konopí. Pfff.
Občas fakt nevim, co chce moje tělo a co chce můj mozek, většinou se shodnou na štětinách.
Ztuhne sláva jako láva? Jde o hovno, hlavně, že jsou chechtáky a chlupatá deka ze který můžeme vylízt. Kašli na ostudu, za to že lezeš z dubovýho sudu, někdo nemá ani to. A při tom na to má. Lidi radši nikomu nevěří, protože se bojí o svoje posty. Říkaj, že maj co dělat i když nemaj. Kdo jim strčil do palic takovej strach ze smrti, když už je na to připravujou od malinka. Tříletej klučík se ptá, ta kačenka je utopená? Už ví co je smrt, navíc utopením. Ne, jenom se krmí pod hladinou. Proto mi asi nikdo nevěří, že tu do šedesáti opravdu nebudu. Život je dar. Možná tak nechtěný. Proto svý holce dám radši peníze, ať si koupí co chce. Ten minulej dárek jsem zkusil koupit sám. Uběhl půl rok a ještě ho nepoužila. Je líná jako já. Já jsem navíc alkoholik a kuřák. Kecám, funguju jak siréna první středu v měsíci, jedu jak orloj, turisti stojej dole a nechápou a já zas nechápu je, frčím si jak dužina ze šípku za krkem, dávám si to jak škvor za kůrou hlohu, jsem tvá poslední soulož v životě, hniju tu jak jabko bez Newtona. Zjistěj to nejdůležitější a odejdou. S někým to ovšem není tak jednoduchý, ale je nás málo, takže se nebojte, odchodem toho většinou moc neztratíte. Ema naopak. Šla z práce dřív, abych se tu neutápěl sám, vypila půl flašky vína za čtvrt hodiny, dala si kafe, roládu, carolans, dvě partičky ferbla, nějaký řeči, trošku škrabkání a usnula, stačí mi, že tu je, dlouho už jsem neponocoval. Možná už bych se měl jít taky podívat na tmu za hranicí reality. Dneska jsem dostatečně nedotáhnul kohout plynový bomby, celá skříňka a pak i kuchyně smrděla, prej kdyby mi nešla pro rohlík, tak jsme mohli bejt mrtvý. Větrání je super, zejtra už o tom nebude vědět. S pokračujícími hodinami ubírám volume, jenže klávesy klábosí stejně hlasitě, beztak to bere jako príma večerníček. Nic neřikala, protože se nic novýho nestalo. Jo, jo, cígo za pět dvanáct to nemá poetiku, jdem. Ztracení jak druhej jarní den.


Dnes

Šílený
jak tu hniju
na procházce žaludkem
děsný
jak tu čekám
než se něco pohne
zbabělý
jak tu remcám
místo toho abych nevimco
nechutný
přejetej jak asfalt
láska nepomáhá
smutek po chlastu
chlácholí se a chvástá

Jedinej program
skočit si pro gram
mentální pogrom
snad mě neojebou

Zítra

Pátek
samý sračky
a tak dál