chodímdomůkolemoleandrů

chodím domů kolem oleandrů. bydlíme ve francii. u moře. máma je doma, táta hraje házenou. sou mi čtyři. sem výjimečně inteligentní. moje máme je krásná. maluje si tmavý oči a růžovou pusu. někdy si tu rtěnku roztírá i na tvář, někdy si pod čelist rozpráší trochu tmavýho pudru. pořád krásně voní. ve skříni má malinký marseillský mejldíčka. to sou ty, co vyráběj kousek od nás v marseille. má levandulový, vanilkový, mandlový, růžový, jasmínový. já je mam v oblečení taky, ale nikdy nevonim tak jako máma.

oleandry sou jedovatý. v jednom filmu s nima michelle pfeiffer otráví jednoho chlápka. uřízne jim stonky, dá je do mlíka a dá mu to mlíko vypít. máma řekla, že mě nesmí ani napadnout, že bych to někdy udělala taky. to já vim. když jejich listy po cestě hladim, musim si doma hned umýt ruce.

můj táta má každej den trénink nebo zápas. když hrajou doma, tak se chodíme dívat. sou tam i ostatní manželky a děti hráčů. máma se s nima moc nekamarádí, já trochu jo. občas musim mámě opravovat francouzštinu. tátovi taky, ale ten se domluví. táta je nejlepší hráč v týmu. vždycky dává hodně branek a chodí na sedmičky. to sou takový penalty. skoro vždycky jí dá. můj táta se menuje honza, ale tady mu říkají jan. jednak proto, že nechápou proč si krátký jméno jan prodlužuje na delšího honzu a jednak proto, že neumí říct h. táta by nebyl rád, kdyby mu říkali onza, a tak je tady ve francii jan. mně se líbí i jan. máma mu někdy říká janíčku.

máma má úplně suchý ruce od toho, jak pořád umejvá nádobí. nemáme tu myčku, protože je to byt klubu a nemáme tu na ní už místo. máma má všude krémy na ruce. v koupelně, v obýváku pod stolem, v ložnici na nočním stolku, u počítače a na balkóně. taky je používám. říkam si, že kdyby mi máma náhodou jednou umřela, budu na ní vždycky, při natírání si rukou krémem, vzpomínat. že mi jí ty krémy budou připomínat. krabičky od krémů si schovávam pod postelí. máma si myslí, že si hraju na drogerii. někdy taky jo. ráda si hraju. třeba na žurnalistku, už mam vlastní noviny. mam tam sedum kolonek. máma řekla, že nemá kolony ráda, ale že ví, že nějak ty noviny rozdělit musim. mam tam:
teď – to sou různý současný dění, třeba co se stalo v naší rodině, ve škole nebo tak
sport – tam je hlavně házená, táty a mých bráchů
vaření – tam popisuju, jak máma vaří, protože ona pořád vaří a má to ráda
zvířata – tam vlastně pořád píšu, jaký zvířata bych chtěla nebo jaký sem viděla
kytky – tam dávam vylisovaný kytky a listy a z encyklopedie k nim píšu popisy, máma mi je vždycky určí, studovala to
inzeráty – tam většinou prodávam nějaký blbosti svých bráchů
rozloučení – vždycky končim prakticky stejně..nemůžete mi vzít moji svobodu, loučím se a děkuju. elle.

podpis je důležitej. znamená, že se hlásim ke svym myšlenkám a že se za ně nestydim. vždycky když si to přečtou manny a olle, zařvou, tak my ti nemůžeme vzít svobodu? a chytnou mě za nohy a drží mě hlavou dolů, doklud jí nemam úplně rudou. nebo dokud na ně nenaběhnou naši. já neřvu, to by je ještě víc bavilo a věděli by, že vyhráli. vždycky to vydržim a pak se jim nějak pomstim. táta nám řek, že žalujou jenom bonzáci a že by nechtěl, aby některý z jejich dětí bylo bonzák a že se všechny spory dají nějak vyřešit. tak je řešim. naposled sem ollemu naplivala pěkný kedry, co mě naučil, do slipů. a mannymu sem do svetru zamotala pět vyžvejkanejch žvejkaček. olle si toho nevšim a manny si ten svetr ještě nevoblík, protože je tu zatím pořád vedro, i když už začne září.

máme ještě malýho bráchu lennyho. já sem elle. táta má rád, když se mu někdo hned sám od sebe představí a podá mu ruku. měla sem to říct hned na začátku. snad nebude naštvanej. ale je to moje první knížka, ještě nevim, jak to mam přesně dělat. táta moc nemá rád francouzský bisous. ty dvě pusy na tváře. hlavně mezi klukama. je mu to divný. s mámou se ale líbá rád. olle a manny se jim smějou. já si je fotim a doufam, že taky najdu pravou lásku. naši maj na dveřích napsáno, že sou do sebe zamilovaný. já jim tam vždycky nalepim nějako fotku jejich polibku.

chtěla bych mít milence. tak se říká kamarádovi, kterýho miluju. někdy si hraju, že už ho mam. chodíme spolu ven, lisuje se mnou kytky a natírá mi ruce máminým krémem. koukali sme na jeden jihokorejskej film a tam kluk holce dá jako dárek prd v ruce. ona se začne smát a říká, že to smrdí. to se mi líbí. taky bych se tomu chtěla zasmát. ale já bych se možná urazila. pak by mi to třeba bylo líto, že už se nekamarádíme, ale neumim odhadnout, jestli si ze mě někdo dělá legraci nebo jestli dělá legraci jenom tak. to hlavně proto, že olle a manny si dělaj legraci jenom ze mě. taky říkaj legraci prdel. to se mi taky líbí. navzájem si říkaj vole a masére, mně říkaj čokl nebo pudl, dohromady mámě a tátovi drátěnky, zvlášť tátovi džíp a mámě drátěnka a lennymu říkají skin. jo a mý kamarádce clarice říkali mlok, ale teď to změnili na čolek. vždycky na ní řvou: čau čolku. a ona jim francouzsky nadává. takže se děsně řehtaj a sou spokojený. sou už asi v pubertě. četla sem o tom článek v jednom odbornym časopise a ten popis sedí.

teď mi došlo, že jediný méno, který tu není, je to mámino. menuje se verun. zapomněla sem na to asi proto, že sem zvyklá říkat jí máma. ale některý děti ve školce říkaj rodičům ménem. bláznivý francouzi. řekla by babi jiři. to říká často, když s ní po skypu voláme. jezdí za náma s dědou milou jednou za rok a sou z toho potom celý divoký. to říká taky. dědovi je tu pořád vedro a chce nám pořád něco opravovat. naposledy lepil lištu u krbu a věšel nám věšák v předsíni. máma mu vymejšlí úkoly, aby se nenudil a nebyl naštvanej. děda kouří. má strašně tlustý prsty a kůži na nich má už úplně tvrdou. kdybych na jeho ruce sahala poslepu, nepoznala bych, že je to kůže. všechny jeho věci sou cítit tabákem. máma říkala:
u jeho mámy v bytě bylo vždycky všechno zabalený v kouři a v tabákovym odéru. i záclony měla žlutý a když sem od ní něco dostala, musela sem to nechat venku vyvětrat. i třeba čokoládu nebo pletený fusekle.
děda mluví krásně sprostě. je to roudeňák. skoro v každý větě říká kurva a pije pivo. rád si s tátou povídá o házený. kluci se předhání, kdo je lepší a koho víc pochválí. děda se bojí sbírat u nás na pláži kameny a vozit si je domů do plzně. že prej je to zakázaný. celej týden co u nás je, prosedí vpodstatě na balkóně u popelníku a vypráví mi o lindě. to je jejich pes. je to rotvajler. už je jí jedenáct a místo toho, aby začala šedivět, chlupy jí hnědnou.

někdy posloucham beethovena. nejvíc se mi líbí moonlight sonáta. je to silná hudba. přijde mi jako těžká. jako kdyby byla plná slz a vzpomínek. vidím, že vzdychá po svý milence. má zlomený srdce. jako kdyby už dopředu věděl, že skončí. pouštim si jí jenom někdy, protože pak brečim. musim si vzít papír a něco namalovat nebo nakreslit. moje a tátovy obrazy máme pověšený všude po bytě. táta hlavně maluje olejovýma barvama, já někdy taky anebo klidně i fixama. někdy taky maluju lennyho. líbí se mi, že je tak růžovej a měkkej. vždycky mu češu vlasy a taky mu natíram ruce. aby se naučil mít stejný rituály jako já. a máma. máma má ráda různý rituály. protože čte harukiho murakamiho, to je japonskej spisovatel, a jeho postavy mají v knihách vždycky nějaký rituály. třeba že v sobotu perou prádlo nebo že v úterý si kupujou oblíbený jídlo, který se jmenuje tak strašně zvláštně, že si teď nemůžu vůbec na žádný vzpomenout. ale máma říká: je těžký s váma nějaký rituály mít, protože sou důležitý jenom pro mě. a proti vašemu bojkotování já nemam šanci. chce třeba každej den uvařit nějaký dobrý jídlo, utřít stůl, učit se francouzsky, vyrobit nějakou věc, rozvést nás do škol a na kroužky. chce o víkendu něco zažít a každou středu koupit pizzu a udělat si v prostředku týdne prázdniny. to dodržujeme. vždycky se koukáme na nějakej film a jíme pizzu. občas hrajeme i různý hry. já mam nejradši na předvádění filmů.

já mam svý rituály. každý pondělí chodím tancovat. mám ráda tanec. líbí se mi všechno, co tam děláme. mám ráda balet, modernu, jazz i street. v úterý chodím na malování. mám soukromý hodiny a někdy tam se mnou de i táta. ve středu máme pizza soirée. ve čtvrtek chodím do hudebky. hraju na piano. v pátek má většinou táta zápas. o víkendu je buď na zápase nebo maj nějakej kluci. v hale trávíme dost času. musíme je podporovat. máma skoro jako jediná připravuje svačiny. všichni ostatní si kupujou pizzy nebo klobásy. my máme sendviče, koláče, zeleninu, ovoce, domácí limonádu a sušenky. mám ráda máminy svačiny. mám ráda všechno, co uvaří.

já teda kdybych měla natočit nějakej klip, tak si sednu na pláž a natočim svojí rodinu na pikniku. manny a olle věčně běhají, lenny je v máminým náručí, táta mámu drží kolem ramen a směje se na mě. máma mi nabízí koláč a hladí mě po vlasech. lenny se směje a strká si do pusy písek. naši mu ho vyndavají a snaží se mu vysvětlit, že to není k jídlu. manny a olle si hážou s míčem, lenny je pozoruje a nakonec usne. táta se opře o mámu a taky spí. máma ho hladí a láká mě, abych si taky odpočinula. já nechci spát. předám jí kameru a začnu si tancovat. dělám piruety. máma mě natáčí a já jsem jako nejlepší tanečnice. baletka a balerínka. mám na sobě ty bílý šaty a duhovej svetr. lakovaný bílý balerínky a vlasy mam rozpuštěný. prostě tak, jak je mám nejradši. všichni se usmíváme a jsme spolu.