otereze

tak ja ti neco vo tereze reknu. vona je mozna povrchni a koketa, ale na rozlucaku se rozhodne postavila a rekla, ze si de povidat s karlou, protoze ji sere, ze ji tak leze na nervy. sla za ni, povidali si a kdyz se vratila, tak na me zarvala, ze lepsi pokec dlouho nezazila. a mela to vyrizeny. kolik z tech tvych radoby intelektualek a lepsich lidi prekona sebe samu a zlepsi si aspon ten svuj svet. kurva, tak za mnou nechod s temahle kecama. nebudou me mit radi, za to, ze jim neco reknu. budou me mit radi, az se me na neco zeptaj.


sem jako svý dvojče v břiše matky, co neznáme.


říkala jsem ti, že se sprchuju ráno a ty večer. a že to bude těžký. a teď sis mě vzal. jsem za to tak ráda.


nemusim se nikomu svěřovat se svýma pocitama. vedleším motivem mýho psaní jsou moje slova. když čtu nahlas, opravdu se slyšim. nezapomínám, že tu sem a že posloucham. očividně se nepletu, když přemýšlím nad novýma věcma. jen pak překopam ten svůj nadhled. možná opakuju slova a možná i myšlenky, ale není to jedno, když si pokaždý uvědomim něco jinýho? mam napadenou samotu a svou intimitu, kterou jsem zvyklá trávit jen s tebou. neumim se v tom moc zorientovat a často mě někdo štve. je důležitý umět žít sám se sebou. člověk pak ostatní neotravuje a nevyvíjí na ně nátlak. nechci být ovlivňovaná. ale od tebe mi nevadí nic. snad jen nedostatek lásky. nebo jeho projev. nebo můj pocit, že to tak je. jsem v polovině života. nebo třetině, čtvrtině. nějakej čas prostě ještě zbejvá. a co s nim. věc, co nevymyslim, nad kterou přemejšlim, kterou se snažim každej den aspoň trochu vyřešit, ale jenom tim, že sedim. to jsou ty věty o činech, který nemaj smysl, protože sou to jenom věty. sem ubohá. vdaná a ubohá. posledním místem mý zkázy je moje tělo. sem neschopná se přinutit vstát. a když už vstanu, du pustit pračku místo toho, abych rozstříhala časopis a obrazy z něj se nalepila na stěny. nejvíc mi vadí rádoby problémy, rádoby neštěstí. když se k tomu začnu uchylovat, dala bych si facku. mam chuť na borůvkový koláče. nevim, kde tady rostou borůvky. budu si je muset koupit.


je důležitý naučit se škrtat?


tereza vždycky tak provokativně kouká. poutá pozornost. kluků. asi i holek. ty jí většinou závidí, protože jí sluší i přeležený vlasy a oblečení, co jí vybere máma. hanině ne. táta jí koupil mrkváče nad pupík. druhej den v nich musela do školy. i helena vypadala líp. hanka se stala stereotypem doby - řekla, že to není fér.
tereza po pěti minutách v klubu ví, s kým se bude líbat. stihla si už prohlídnout všechny kluky u baru i u stolků a když si de objednat třešňovýho jelcina, ví, že ho nebude platit. hanina je její doprovod a většinou i kluci tam jsou po dvou nebo v grupě, takže se většinou taky brzy seznamuje. já se směju někde v rohu, v brudrově svetru a s knížkou před sebou. z nás tří sem asi ta ošklivá. nebo ta třetí. nevim. nebaví mě škatulkovat.