Mlhavé zkapalnění

Vydlážděná místnost bez oken,šerá,studená
Jen strach a já jsem přítomen
Šmátrající rukou objevujíc tenhle čtyřstěn
Zjišťuji že od zbylých emocí
Jsem kompletně vyšťaven.

Moje oko spatří dveře.
Splívající se stěnou.
A vím že tudy vede cesta ven.
Kam ven? Jak jsem se dostal sem?

Bloumám dále šerou místností.
Čekám,čí hledám něco.
Co mě odsuď vyprostí.
Prostě nechápu co tu činím.
Všechno kolem sebe,z téhle situace viním.
Cítím vtek i strach.
V čich strašných,já se ocitl se hrách.

A vnímám že chladná voda,tu teče po stěnách.

K čemu je mi osobnost.
Ve vlhké koupleně.
K čemu mi je zrak.
Když nevidím jí zřetelně.
K čemu mi je pocit slepé sebelásky.
Když vím že někdo nademnou tahá za provázky.

Postupně mi dochází,že není nač čekat.
Není kám spěchat,radí mi můj přítel strach.
Zatímco chladná voda dál,tu teče po stěnách.
Koupelnu znám,nic mi nedá.
Ať je zlatá nebo z plechu.
Pro mě bude vždycky jenom šerá.
Smrad hnijícího dechu.

A stejně nevím proč.
Ale tuším,že za dveřmi je má stará známá.
Zubatá.
V tu chvíli popadne mě vztek,poslední vzdech?

Čekat tu,je na stěnu jen házet hrách.
Zatímco chladná voda dál,tu teče po stěnách.

No tak vydávám se ke dveřím.
Nejistě je otevírám ze rtů smrti odezírám.
Otevřel jsem dveře a vstoupil směle dál.
Vidím sebe zevnitř.
Není to snad to,čeho jsem se skrytě bál?

Najednou už nestojím,jen se všude rozpínám.
Kdo jsem vlastně já,na to těžce vzpomínám.

Už není žádné já,už není žádné ty.
Jsem všechno a taky nic.
Hltám doušky života,do svých velkých plic.
Není to jen hezký za co ho všichni máme.
Je to i ta špatná stránka,stránka z knihy vytrhané.

Jsem to já? Či hvězdný prach?
Co zastavil tu vodu,co tekla po stěnách?
Jsem prostě tam,kde to dobře znám.
Kdo jsem vlastně já?Na to těžce vzpomínám.

Tohle je ten pocit,co jsem někde vzadu cítil.
Ten plod už uzrál,i když doteď pouze klíčil.
Jsem rád že otevřel jsme dveře a pozval sebe dál.
Poznat ti to blíže,to bych tobě přál.

Strach je jasný,krásně spásný.
Všechno děs i hrůza,chová se jak nejkrásnější můza
Všechny city jsou spojené,v jednom velkém celku.
Těžko popsat,zkus popsat vnitřek z venku.
Prostě škála emocí co ani popsat nemůžu.
Ať se snažím sebevíc víc jak na slova se nezmůžu.

A cítím že tady je můj domov.

Střih klapka,časoprostorová skratka
Najednou se probudím,u sebe doma v posteli.
Se slepenýma očima vnímám tuhle neděli.
Vstávám,v tu chvíli nastl krach.
Pastu na kartáček dávám a dojde mi.
Že chladná voda v koupelně,zase teče po stěnách.

Od té doby cítím že se těším domů-
Občas si na to vzpomenu,když vnímám listí stromů.
A tak si někdy říkám že jsem někde dál.
I když já jsem za oponou jen na chviličku stál.


Ale stejně je to málo,zkrátka né tak jak se mi zdálo.
A tak šmátrám tímhle šerem dál.
A dveře nejsou to,čeho bych se bál.