Podzim

Opadá listí ze stromů a věř
Nikoho jako já už nikdy nenajdeš
Já opadávám jak ty stromy stejně
Pomalu hroutím se a ty se hroutíš ve mně
Ty stromy zase listím obalí se z jara
Já budu starý i ty budeš stará
O novém listí může se nám zdát
Pomalu v sobě budem usychat
Polož mi hlavu na prsa a breč
Nikoho jako já už nikdy nenajdeš
Ne nejsi přístav ty jsi vichřice
Podzim co nechá zreznout vinice
Chtěl jsem ti uniknout a být zas sebou sám
Však zdálo se mi že sám sobě utíkám
Nemá se cenu vzpouzet osudu
Nikoho jako ty už nikdy nenajdu
Mám rád tu vichřici a podzim podzim taky
Podzim jenž je tak skoupý na doteky
Tak jako ty když nocí se mnou jdeš
Nikoho jako já už nikdy nenajdeš