Pozoruju hodiny

Pozoruju hodiny o
samotě a tichu - zcela
zřetelně slyším jejich hlas
utápím se – tik ťak, tik ťak,

je deset třicet dva a pár
sekund,
které nám tiše zkracují
život.

Milostných hrátek – těch bylo!
Vzpomínám a oči suším
rád se na ně dívám, když spím
zahlédnu je na pár chvilek.

Čas rostl se mnou, anebo
já s ním
oprostil jsem se od stínů
láskou k nim


a tercdecimový akord,
stvořil slast pro naše uši
když jsem s nimi seděl
v jedné malebné chýši
s hadem, který byl blízko mě.

Černý les, z kterého vidím modré nebe
stvořen do spirituální motanice,
tam se nachází má láska k vám
paní, která jste sama a přitom plna.

Věrna psaní a věrna poznání
píšete mi dopisy, které pro mě
mnoho znamenají
a přitom skoro nic.

Jste schopna čas vrátit zpět,
poněkud má moudrost se stává
černým květem,
který nemá sílu zemřít.

Jste má vysněná.
Jste má múza.
Jste má vášeň.
Jste má daň.
Jste můj Mydlář.