Když padla tma

Slunce pomalu za obzor zapadá
a své paprsky
jako ruce do kapes schovává

Tmavá večerní obloha přichází
a já na cestě
lemované stromovím vyhlížím

Temno se pomalu lesem šíří
a mě panika pohlcuje
když se oči v mlze klíží

Měsíc stále nad obzor nevyšel
a hvězdy?
Ty skrz větve jsem neviděl

A tu náhle
jako z čistého nebe blesk
přede mnou na mýtině
se objevil záblesk

Zelenkavé světýlko se pohybovalo
pomalu sem a tam
a v záplavě mlhy vydávalo vesmírný jas

Jdu tiše k tomu místu
krve by se mě nedořezalo
a dech uvázl jak v pístu

Je to nějakej klam?

Když v tom náhle
se za mnou ozval tenounkej hlas
a já ztratil veškerý náhled

Tiše se zpoza smrku otočím
a co neslyším ...

,,Je podívej, světluška,,

a pak je vidím

To maminka a malá holčička
vydaly se na mýtinku
hledat světélkujícího broučka