přidáno 15.01.2013
hodnoceno 9
čteno 1170(16)
posláno 0
Žiješ.
Možná poprvé,
možná po sté.

Tvůj obraz
plní obrazovku.
Máš hubu plnou slov.

Sklízíš ovace,
možná zapomínáš,
že...
Všichni jsme prach.
A v prach se obrátíme.
přidáno 08.01.2014 - 20:11
Jsme prach a popel, to je přece jasný :-))
přidáno 16.01.2013 - 18:26
LUKiO: Tak to je taky myšlený, klišé tam je účelně. Jejich vlastní zbraně ;)
přidáno 16.01.2013 - 15:44
ten konec mi přijde takové dost klišé, čekal bych něco originálnějšího...zvlášť pokud bych to vztáhl třeba na egoistické politiky /kandidáty na prezidenty, když už jsme tedy v tomto/
přidáno 16.01.2013 - 14:24
já jsem na tu básničku kupodivu myslela a teď si mi potvrdil to nad čím jsem uvažovala, je jedno co ze sebe děláme, všichni tam spějeme
přidáno 16.01.2013 - 14:14
No... myšlenka je v tom jiná... ale nechám vás ;)
přidáno 16.01.2013 - 12:29
taková beznadějná tím závěrem, samozřejmě je to pravda, ale proto je zapotřebí si to tu pořádně užít, nic by nemělo smysl kdybychom mysleli na smrt a kde je důkaz že se vrátíme? napsaná je dobře, text nesdílím
přidáno 15.01.2013 - 21:01
konec je perfektní...jo, životní pointa : na čem vlastně záleží?
přidáno 15.01.2013 - 15:37
Vidím to stejně... a stejně budou další životy, plné toho samého. Jo, dobrá.
přidáno 15.01.2013 - 15:37
Popel popelu

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všichni : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ****
Předchozí dílo autora : A nebo ne?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming