 25.01.2008 3 1389(12) 0 |
Když se narodila, byla neskutečně veliká a vážila snad tunu.
Každým dnem rostla jako z vody a vnášela světlo do mého života.
Byla tou nejsilnější ze všech; ať smutná jsem byla z čehokoliv, ona vrátila úsměv na mou tvář.
Když vyrostla, potkala Lásku, Pochopení, a Něhu. Byla šťastná, spolu jim bylo moc krásně a zvládly úplně všechno, na co jen pomyslely.
O několik let později ale potkala Realitu a bylo to jako blesk z čistého nebe. V její společnosti si uvědomila, jak přelétavá je Láska, jak povrchní je Pochopení a že Něha už je dávno někde pryč, ani se nerozloučila. Co se zdálo být tím nejupřímnějším, bylo falešné a to jí moc ublížilo. Najednou to nebyla má důvěra, jako dřív; změnilo jí to. Byla stále slabší a slabší a čím dál častěji neměla ani sílu promluvit.
Čas plynul a neustálé střety se lstí, žárlivostí, závistí a intrikami se jí málem staly osudnými.
Cítila jsem jen chlad, bolest a samotu.
Proč jsem tak sama? Kde je má důvěra?
Zabila jí přetvářka a lež?
Ba ne, není mrtvá. Vím to, někde uvnitř jí cítím.
Ona jenom tiše spí po válce s lidskou krutostí.
Až pravé místo někdo pohladí, ona se ze spánku zas probudí…
Každým dnem rostla jako z vody a vnášela světlo do mého života.
Byla tou nejsilnější ze všech; ať smutná jsem byla z čehokoliv, ona vrátila úsměv na mou tvář.
Když vyrostla, potkala Lásku, Pochopení, a Něhu. Byla šťastná, spolu jim bylo moc krásně a zvládly úplně všechno, na co jen pomyslely.
O několik let později ale potkala Realitu a bylo to jako blesk z čistého nebe. V její společnosti si uvědomila, jak přelétavá je Láska, jak povrchní je Pochopení a že Něha už je dávno někde pryč, ani se nerozloučila. Co se zdálo být tím nejupřímnějším, bylo falešné a to jí moc ublížilo. Najednou to nebyla má důvěra, jako dřív; změnilo jí to. Byla stále slabší a slabší a čím dál častěji neměla ani sílu promluvit.
Čas plynul a neustálé střety se lstí, žárlivostí, závistí a intrikami se jí málem staly osudnými.
Cítila jsem jen chlad, bolest a samotu.
Proč jsem tak sama? Kde je má důvěra?
Zabila jí přetvářka a lež?
Ba ne, není mrtvá. Vím to, někde uvnitř jí cítím.
Ona jenom tiše spí po válce s lidskou krutostí.
Až pravé místo někdo pohladí, ona se ze spánku zas probudí…
29.01.2008 - 19:01Důvěra se těžko získává ale lehce ztrácí. Ale záleží hlavně na tom, kdo důvěru ztratil, aby si ji zase dokázal získat. A to není nikdy jednoduché. Ale Tvůj námět zaujal, rozhodně v psaní pokračuj.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Důvěra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vánoce
Předchozí dílo autora : Necítím
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)
