Je to zvláštní úděl, být člověkem

Nevím, zda bych si cestu, po které od narození jdu, zvolil, kdybych měl na jejím počátku možnost volby. Asi ne. Nicméně, nikdo se mě nezeptal a já po ní musím kráčet mezi dobrým i zlým, ať chci nebo ne. Snad je toho dobrého více, když už jsem toto slovo napsal jako první. Snažím se při psaní příliš nemyslet, aby mělo každé slovo alespoň nějaký význam. Když totiž člověk moc přemýšlí, často spíš než o obsah, stará se podvědomě o formu. A forma je pouhá nádoba, plná bezvýznamnosti, třebaže je na venek krásná. Stejně jako lidé, kteří dbají o svůj zevnějšek a uvnitř jsou zkažení a odporní. Kdo ví, třeba se mi podaří nalézt rovnováhu a já, aniž bych to zamýšlel, budu osvícen a světlo pronikne až do mých útrob. Takový osud bych přál i této mé úvaze.

Člověk si sice nevybírá, čím se, po vstupu do tohoto světa, stane, ale může si vybrat, v co se během svého bytí promění. Já se stále nerozhodl, a proto začínám mít strach. Strach z toho, že už se nestačím rozhodnout a budu muset po zbytek života bloudit tímto světem bez obsahu i formy. Jen tak průhledný a nikým neviděný. Bojím se, že budu volat a nikdo mě neuslyší. Bojím se, že budu mávat a nikdo mě neuvidí. Bojím se, že až se konečně rozhodnu být viděn a slyšen, že už nebude nikoho, kdo by o to stál. Každý večer ulehám a doufám, že se probudím jako někdo jiný. Zároveň ale každé ráno vstávám a doufám, že se do večera příliš nezměním. Chci projít změnou nevědomky, vědomě se ale stále jenom bojím. Můj život je jeden velký strach. Strach, že něco skončí dřív, než to vůbec stihne začít a strach z toho, že něco nového vůbec začne. Nenávidím změnu, ale asi na světě není nic, po čem bych více toužil. Nejsem jeden člověk. Možná formou ano, ale obsahem zdaleka ne!


Je opět večer, chystám se podlehnout spánku a opět doufám a opět se bojím. Bojím se usínání a mám strach z probouzení. Možná uvíznu uprostřed toho všeho a budu spokojený. Možná ale, když přijdu o možnost volby, budu ji chtít zpět víc, než cokoliv jiného. Nechci myslet, myšlenky bolí, myšlenky přinášejí naději, myšlenky přinášejí zkázu, myšlenky...

...je to zvláštní úděl být člověkem.