Pozoruhodně tvarovaná pouliční žebírka.

Nepřiměřeně fosforeskující balzám pro igelitové seance jemně popuzuje spolusedící k nemonitorovanému dlouhodobému strachu. Standardně se o takových věcích ani nemrkne, zvláště ne v pisoárových čtvercích, ale pozítřek si žádá neřádnou vibrační pomstu se svíčkami v otvorech k tomu neurčených. Že to není nesprávné? Podívej se na svoje střeva, Marku, a pak nám to neříkej. Všichni tu nejsme daleko od pseudorealit všedního dne prachsprosté mysli slepičí vegetariánské bible. A nezapomínejte na okatou nedospěle vrásčitou fenku pranedávného rodu rakytníku. Dlužím ti hrubé urážky za svoji omluvu, debile. Kdybychom vždy nevěděli polaritu nedokonalosti, stal by se kůň pouhým nástrojem pofidérních krabic na vánoční dluhy. Snažně vás prosím, za mě ne a za mého syna taky ne, běžte domů a už běžte domů. Žijícími lžícemi tě udusím za neživa, ty spratkoidní čumáčku. Ty lesku předevčerejší žabí společnosti. Díky tobě mám zase čich umřít. Divotvorná minulost pulzujících a krvácejících vředů pod svíčkou jen káže, jak se nutit, v nepřítomnosti okovů svíjejících se jako hadi, do eliminací protiduševních obzorů a nadhledů. Pro dobytí gumových mužů vše, řekl prezident a narodil se.