přidáno 20.11.2012
hodnoceno 4
čteno 980(11)
posláno 0
Na chodníku seděla, hlavu v dlaních

Na chodníku seděla,
hlavu v dlaních,
ramena se ji třásla,
tiše vzlykala.
Zastavil jsem.
Sklonil se k ní.
Kdo jsi? Táži se.
Jsem tvůj smutek.
Tichým hlasem hlesla.

Smutek?
Nejsem smutný.
Nechci být smutný.
Nechci, abys věděla.
Vím a proto pláči.
Vždyť nepozná radosti,
kdo životem bez smutku kráčí.

Posmutněl jsem.
přidáno 20.11.2012 - 22:19
krásne rčení nazáver určite by pomohlo človeku ktorému je taško tak moc že zabudol na to aký bol šťastný pači sa mi báseň :)
přidáno 20.11.2012 - 12:04
hezky se čte a je v ní moudro, líbí
přidáno 20.11.2012 - 10:23
velmi příjemné
přidáno 20.11.2012 - 10:15
Takže poznals radost ...výborně :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na chodníku seděla, hlavu v dlaních : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rychle a zběsile
Předchozí dílo autora : Diskuze o bohu

» narozeniny
melody [17], Mitochondrie [17], Awkward [15], Notreal [14], zdenof [14], Zdarec [11], Martin Jelínek [10], hlahlo [4]
» řekli o sobě
Sebastián Wortys řekl o Singularis :
Systematick-á/ý genderfluid intelektuál fascinovan-ý/á veřejnou hromadnou dopravou, kter-á/ý mě kontaktoval(a) v reakci na závěr knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie a mou aktuální poptávku po lidech společných zájmů. Díky n-í/ěmu jsem se, podobně jako Severak, dozěděl o psanci.cz.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming