|
Jednou se odhodlám a Marie se může jít vycpat.
 12.11.2012 4 852(7) 0 |
Jednou,
až se můj mozek utrhne ze řetězu
smyslu,
budu pít, dokud nepolezu
po čtyřech.
A až se vzchopím, a rozželím
světa,
půjdu za tebou a vše ti vysvětlím.
Takhle-
Ahoj, držko, co ti je?
/neodpovím/
...
/a pak nastane chvíle ticha/
Martine, pamatuješ si, kdy jsme se poprvé potkali?
Jo.
Když se mi v hlavě chlast a tráva míchaly?
Jo.
To je ono.
Co?
Ten den jsem se zabouchla do nejzajímavějšího kosmonauta na Zemi.
Aha, do koho?
Tys to nikdy nepoznal, to jsme byli dva roky němí?
No, možná...
Jak jsi mi říkal Puso, pamatuješ?
Protože to zní jako Johny od benzínky.
A já probulela tolik nocí.
Ale vždyť jsi pak chodila s Petrem...
Jo. Když jsem se vzdala nadějí (zjistila jsem cosi).
Co?
Marii. Do prdele.
/Ticho/
Pamatuješ, jak jsem ti pomáhala, abys jí zase měl?
V létě?
Jo. Já nevim. Jsem blbá.
"Milionkrát se modlit pro nic,
štěstí vdechovat přímo do plic."
až se můj mozek utrhne ze řetězu
smyslu,
budu pít, dokud nepolezu
po čtyřech.
A až se vzchopím, a rozželím
světa,
půjdu za tebou a vše ti vysvětlím.
Takhle-
Ahoj, držko, co ti je?
/neodpovím/
...
/a pak nastane chvíle ticha/
Martine, pamatuješ si, kdy jsme se poprvé potkali?
Jo.
Když se mi v hlavě chlast a tráva míchaly?
Jo.
To je ono.
Co?
Ten den jsem se zabouchla do nejzajímavějšího kosmonauta na Zemi.
Aha, do koho?
Tys to nikdy nepoznal, to jsme byli dva roky němí?
No, možná...
Jak jsi mi říkal Puso, pamatuješ?
Protože to zní jako Johny od benzínky.
A já probulela tolik nocí.
Ale vždyť jsi pak chodila s Petrem...
Jo. Když jsem se vzdala nadějí (zjistila jsem cosi).
Co?
Marii. Do prdele.
/Ticho/
Pamatuješ, jak jsem ti pomáhala, abys jí zase měl?
V létě?
Jo. Já nevim. Jsem blbá.
"Milionkrát se modlit pro nic,
štěstí vdechovat přímo do plic."
18.07.2013 - 22:00zajímávé, můžu vědět, proč má přezdívku kosmonaut? já myslel, že doba kosmonautů je pomalu pryč...
13.11.2012 - 09:10Já se u toho smál. A vzpomněl jsem si na Miriam Prokešovou co nás učí filozofii výchovy, když mluvila o tom, jak se blbě aplikuje ženský mozek na ten mužský a co nepovíš chlapovi, to nikdy nečekej, že uhádne sám.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kosmonautovi, jemuž stejně patří většina mé modré "poezie". : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Epesní kýč na konci.
Předchozí dílo autora : Zpěv okrouhlých okenních rámů.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
