přidáno 12.11.2012
hodnoceno 0
čteno 1056(4)
posláno 0
Ležíme takhle pod hvězdami
vedle sebe
a přitom sami
ztraceni v našich snech
o tom jak to všechno je
že já nejsem mořská panna
a ty nejsi Superman

obyčejnost je moje příjmení
když chodím po ránu vynést v teplákách smetí
myslela jsem
že se nic nemění
ale my přitom kolem sebe kroužíme
jak nenažraní supi

měsíc vyšel
oheň více zaplápolal
přitisknu se k tobě
snad konečně se stmelí naše světy
zas bude vše jako dřív

"Miluju tě."
zašeptals

a puzzle do sebe zapadly

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen jemu? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Při králíkárnách
Předchozí dílo autora : Život trosečnice

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming