|
psaná ve dvou, společně s NotInToLabels :) /moje je tučně psaný.
 04.11.2012 11 1235(20) 0 |
Moje oči zapomněly mluvit a řekly Ti to
Tys je aspoň rozesmála
/Měla jsme potřebu prozkoumat zas jeden cizí svět..
Na hranici absurdity nechápajíc samy sebe
běžely jsme spolu ruku v ruce deštěm hledající usměvavou noc
/Pro tuhle chvíli si oblíkla všechno zakázaný a slušelo jí to jako nikdy..
*
Prázdnota ulice mi ukradla zem ze studených chodidel
/ a na jejím konci ty a černobílá obloha /
Pro tisíc a jednu úklonu tvých řas
a roztřesenej kouř z cigaret, kterej mi vedle tebe zachutnal
/ Ne! Tyhle chvíle zapomnění neprodám /
Roztrhly jsme dva cípy absolutna
a nebe plakalo, vědíc, že i zakázaný k ránu zachutná trpce
/ ..a teď jen nekřičet, ať nechodíš domů, bože, ať neodcházíš ještě. /
Voníš nádherně, když máš vlasy smotaný deštěm
a přes špičku jazyka přepadla absurdní potřeba
/ jenže ve škole říkali, že motýli v bouřkách nelítaj lehce.. /
*
A ráno Ti slušelo, možná víc, než večer oděnej do krásný hudby
která mi hrála v hlavě když ses usmála
/ale zdravej rozum se jí pokaždý snažil přeřvat svym hrubym hlasem..
Jedno prokletí
barva Tvejch rtů
tón Tvýho hlasu
a způsob jakym kouříš..
/Chvíle s Tebou jsem asi nepochopila
ale Tys pak řekla, že se Ti nejvíc líbí věci, který nechápeš
a tím jsi tomu všemu vdechla jinej rozměr.
/Musíš bejt hrozně něžná../
*
Tys je aspoň rozesmála
/Měla jsme potřebu prozkoumat zas jeden cizí svět..
Na hranici absurdity nechápajíc samy sebe
běžely jsme spolu ruku v ruce deštěm hledající usměvavou noc
/Pro tuhle chvíli si oblíkla všechno zakázaný a slušelo jí to jako nikdy..
*
Prázdnota ulice mi ukradla zem ze studených chodidel
/ a na jejím konci ty a černobílá obloha /
Pro tisíc a jednu úklonu tvých řas
a roztřesenej kouř z cigaret, kterej mi vedle tebe zachutnal
/ Ne! Tyhle chvíle zapomnění neprodám /
Roztrhly jsme dva cípy absolutna
a nebe plakalo, vědíc, že i zakázaný k ránu zachutná trpce
/ ..a teď jen nekřičet, ať nechodíš domů, bože, ať neodcházíš ještě. /
Voníš nádherně, když máš vlasy smotaný deštěm
a přes špičku jazyka přepadla absurdní potřeba
/ jenže ve škole říkali, že motýli v bouřkách nelítaj lehce.. /
*
A ráno Ti slušelo, možná víc, než večer oděnej do krásný hudby
která mi hrála v hlavě když ses usmála
/ale zdravej rozum se jí pokaždý snažil přeřvat svym hrubym hlasem..
Jedno prokletí
barva Tvejch rtů
tón Tvýho hlasu
a způsob jakym kouříš..
/Chvíle s Tebou jsem asi nepochopila
ale Tys pak řekla, že se Ti nejvíc líbí věci, který nechápeš
a tím jsi tomu všemu vdechla jinej rozměr.
/Musíš bejt hrozně něžná../
*
08.11.2012 - 14:06Souhlasím s Lizzií a věřím , že jsi pyšná ..máte být obě na co:) Krása..opravdu nabyté pocity, to já rád :))
05.11.2012 - 13:28určitě si prožila něco neopakovatelného a úžasného když z toho vznikla taková city nabitá báseň, jsou v ní naprosto skvostná místa, proč vlastně zakázané ovoce je tak lákavé a chutná tak sladce? proč vlastně zakázané, je z ní cítit nesmírné souznění, skoro záviděníhodné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hranice absurdity : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 30 dní
Předchozí dílo autora : "volnej tok myšlenek"
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
