27.10.2012 4 1302(12) 0 |
Slovutnost znovu v zapomnění
nevyžádaný smrad marast chlast chlad
jejich oči už neříkali nic
říkali vše
o víkendu místo paření
zírají na otylé židloidní psance
možná nějaká super nálož
spíš nikdy, spíš střízlivej
u gauče s kobercem beze změny
otevřu si flašku
na počest, že jsem tě odvedl domů
Tohle není poezie, lingvista skrytě upíjí
a mě je to jedno
i to, že jsme včera skoro vlezly do bordelu
a pak jsme se hádali s lesbama
co všechny oblejzaly tabákem
bylo mi to fuk
pustil jsi Doors, pařil jsem sám
ráno ti nevysvětlím proč
alkohol vyhrál nad láskou
starej génius co si vzpomněl na písek
hořící mysl chlazená připomínkou
naštěstí tu nikdo nemluví
jenom ty a já a hudba poklidná
zip co k sobě přitáhl zlo a dobro
kecám
proti autům, svatbám, dětem, vaření
každej říká, že by mohl, já to udělal
kecám
nemám
nehledám
navždy sám
smajlík balík do drážďan
od týpka co třicet pět let lisoval
myšlenky do plenky od barvy naděje
sehnuli se pro chobot, shození prošlostí
libového krákorání napříč pustinou slov
nic mu ty knihy nedali, z televize nadává
novej serjál, zlatej Miles Davis z roku 1959
strnulí prázdní opilí pojídači komerčního sezamu
co za kus vzduchu z trubky prsty nažhaví minulost
propocenou tématem nepřítomného zmatkaře nezlomného
budoucnost si je nevyžaduje, přítomnost ladí dílem pochybným
špuntem oponovat, za oponou zmírat očekáváním odmítnut
treblinkovitá kanonáda příkazů stranící se ramen naoko
rozšafných přivandrovalců z poloostrova nevděčnosti
obklopeni vodami bahnivých rozumů náklonosti piv
prorostlí pedikůrní jemností k papučím nešikovným
zahleděnými hleny plavou kštici sbírkou neoslnil
prodloužením zmírnit stesk po undergroundu
vědět, že alkáči vždycky psali líp než šprti
nevtírej se, poslouchej obden, ser na zlo
cpát vánoce indiánovi? to smrdí smrtí
nezkušenou sekundou hnou prostí
papagayové přešlapující před cílem
tmou orosenou touhou jdou za milou
cestou antikřiklavou nezájmem usínat
zatahat se za šňůrky prostým kletím
z posledních řádků poznávat ono
vymodlené dlaněmi pozornými
mozoly bojujícími s podzoly
ztrácet se nad stratosférou
kůží okoralou naopak kapat
nevyžádaný smrad marast chlast chlad
jejich oči už neříkali nic
říkali vše
o víkendu místo paření
zírají na otylé židloidní psance
možná nějaká super nálož
spíš nikdy, spíš střízlivej
u gauče s kobercem beze změny
otevřu si flašku
na počest, že jsem tě odvedl domů
Tohle není poezie, lingvista skrytě upíjí
a mě je to jedno
i to, že jsme včera skoro vlezly do bordelu
a pak jsme se hádali s lesbama
co všechny oblejzaly tabákem
bylo mi to fuk
pustil jsi Doors, pařil jsem sám
ráno ti nevysvětlím proč
alkohol vyhrál nad láskou
starej génius co si vzpomněl na písek
hořící mysl chlazená připomínkou
naštěstí tu nikdo nemluví
jenom ty a já a hudba poklidná
zip co k sobě přitáhl zlo a dobro
kecám
proti autům, svatbám, dětem, vaření
každej říká, že by mohl, já to udělal
kecám
nemám
nehledám
navždy sám
smajlík balík do drážďan
od týpka co třicet pět let lisoval
myšlenky do plenky od barvy naděje
sehnuli se pro chobot, shození prošlostí
libového krákorání napříč pustinou slov
nic mu ty knihy nedali, z televize nadává
novej serjál, zlatej Miles Davis z roku 1959
strnulí prázdní opilí pojídači komerčního sezamu
co za kus vzduchu z trubky prsty nažhaví minulost
propocenou tématem nepřítomného zmatkaře nezlomného
budoucnost si je nevyžaduje, přítomnost ladí dílem pochybným
špuntem oponovat, za oponou zmírat očekáváním odmítnut
treblinkovitá kanonáda příkazů stranící se ramen naoko
rozšafných přivandrovalců z poloostrova nevděčnosti
obklopeni vodami bahnivých rozumů náklonosti piv
prorostlí pedikůrní jemností k papučím nešikovným
zahleděnými hleny plavou kštici sbírkou neoslnil
prodloužením zmírnit stesk po undergroundu
vědět, že alkáči vždycky psali líp než šprti
nevtírej se, poslouchej obden, ser na zlo
cpát vánoce indiánovi? to smrdí smrtí
nezkušenou sekundou hnou prostí
papagayové přešlapující před cílem
tmou orosenou touhou jdou za milou
cestou antikřiklavou nezájmem usínat
zatahat se za šňůrky prostým kletím
z posledních řádků poznávat ono
vymodlené dlaněmi pozornými
mozoly bojujícími s podzoly
ztrácet se nad stratosférou
kůží okoralou naopak kapat
Ze sbírky: Zítra nikam nevstávám
04.11.2012 - 09:56
Kecala bych, kdybych řekla, že v tom je pravda lidstva a tak, protože mi to nedává smysl. Ne ten samej jako tobě. Vidím v tom odrazy kousků svýho života a toho, co vidím a znám, ne toho, co bych měla poznat z tohohle díla. Myslím, že bych to musela číst znovu a znovu, pořád dokola, abych se dostala k pocitu, že už tomu začínám rozumět. A to mám taky v plánu. Líbí se mi to, ale nedokážu říct proč, což mě dost štve :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neplán : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nebe versus dudy
Předchozí dílo autora : Antipracovní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Nikytu řekla o korálek :Moc milá, sympatická a srdečná osůbka, s kterou se dá bavit prakticky o čemkoliv. Píše moc krásné básně a píše vždy od srdce. Rozhodně stojí za přečtení. :-)