|
Teď sem dám nějaké básničky,které už tady chvilku jednou byly-pak jsem to všechno smazal-ale dám to sem všechno znovu,ať v tom mám trochu přehled. Mám to různé napsané,vytisklé,prostě bord...nepořádek. Taky jsem kdysi napsal svůj životopis ve verších a zkráceně,asi do osmnácti let,ale to je moc osobní,to jediné sem asi nedám.
 25.10.2012 3 1026(6) 0 |
Vyvěrá odněkud z hlubiny bytí,
posvátná modlitba,sonáta věků,
fontána života jež hladové sytí,
květina zkrápěná slzami vděku.
Pil jsem z pramene živé vody,
omyl ruce a ochladil tvář,
uviděl do nebe široké schody,
taky pekelných plamenů zář.
Bůh se usmíval a ďábel šklebil,
oba mě zvali k sobě dál,
jeden mi blaženost,a druhý slávu zjevil,
každý s jinou kartou hrál.
Odmítl jsem nebe i peklo,
nechal oba pány pro jiné být,
dobré i zlé se mě posléze zřeklo,
když nebylo u koho,v srdci se skrýt.
Živá vodo,studánko chladivá,
nemůžeš vyschnout,zapadat listím,
proto tě často s láskou hladívám,
čarovné zrcadlo dechem svým čistím.
Ospalá sedmikráska se probudila,
sedmerou krásou slunce svádí,
i mě křehkou nádherou obloudila,
a sprinter život dál kolem pádí.
V prvním kvítku je tajemství vzkříšení,
ukrytá věčnost v explozi žití,
zázrak zrození,extáze sblížení,
svátost spojená zlatou nití.
Prosba beze slov o milost ticha,
pozdrav peřeji,divoké sestře příboje,
úžas nad vesmírem že taky dýchá,
a že i v mých vlasech už stříbro je..
posvátná modlitba,sonáta věků,
fontána života jež hladové sytí,
květina zkrápěná slzami vděku.
Pil jsem z pramene živé vody,
omyl ruce a ochladil tvář,
uviděl do nebe široké schody,
taky pekelných plamenů zář.
Bůh se usmíval a ďábel šklebil,
oba mě zvali k sobě dál,
jeden mi blaženost,a druhý slávu zjevil,
každý s jinou kartou hrál.
Odmítl jsem nebe i peklo,
nechal oba pány pro jiné být,
dobré i zlé se mě posléze zřeklo,
když nebylo u koho,v srdci se skrýt.
Živá vodo,studánko chladivá,
nemůžeš vyschnout,zapadat listím,
proto tě často s láskou hladívám,
čarovné zrcadlo dechem svým čistím.
Ospalá sedmikráska se probudila,
sedmerou krásou slunce svádí,
i mě křehkou nádherou obloudila,
a sprinter život dál kolem pádí.
V prvním kvítku je tajemství vzkříšení,
ukrytá věčnost v explozi žití,
zázrak zrození,extáze sblížení,
svátost spojená zlatou nití.
Prosba beze slov o milost ticha,
pozdrav peřeji,divoké sestře příboje,
úžas nad vesmírem že taky dýchá,
a že i v mých vlasech už stříbro je..
Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
25.10.2012 - 20:37Připadalo mi , jako bych ji už četla, ale myslím ,že ne ..tuto jsem ještě nečetla...poslední sloka mě okouzlila nejvíce ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PRAMEN ŽIVOTA : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : JEN TAK SE PTÁM
Předchozí dílo autora : O SMRTI
