Láska nás roztrhá na kusy - znovu II.

A tak ti volám.
Co když se stavim na cígo?

Čau čau, máš oheň?
A rozhovor známých, možná přátel.
Ty pohledy. Výraz rtů a chuť se dotknout.

Počkej, to mi jako neřekneš třeba že sedim moc blízko?
Proč si tak daleko?
Ty jedna mrcho..

Propletení těl a nohou na stole ze dřeva. Trávíme spolu leta v nějaký alternativní dimenzi stvořený z trávy, chlastu, historek o policajtech, špinavejch buchen v šuplíku v zafisízovaný garáži, hradu, punku, to sme teda hovno pankáči, když nemáme ani na taxík!, hudby a pocitů. A hlavně - stvořený pro nás. Pak odcházím a dimenze se rozplyne. No a co, příště stvoříme další, jinou.

Můžu si od tebe smotnout?
Ne.
Tak dík.

Baví mě koukat na tvoje ruce, na tvoje prsty, když balí tabák do papírový ruličky. Nebo když se proplejtaj s mejma, co žloutnou. Fuj. A pak jsem teda pryč, a pak zas zpátky. Jsem pro tebe jenom to, co občas máš. A pak zas ne. Existuju jen, když mě můžeš vidět, slyšet, cítit a ochutnat. Když se můžeš dotknout a vnímat dotyky na zátylku a páteři.

Myslim si, že si dryáda, takže mě celkem mrzí, že jsem neplodnej.
Neklaplo by to, protože si upír a já bych tě pak tak jako tak musela zabít.
A jo, to je vlastně taky pravda. Stálo by to za to.

Ten další den, kdy jsem pro tebe existovala - konkrétně, bytosticky, skoro opravdově. Jedna lavička a ten důvěrně známej dotyk, když poslední článek ukazováčku kontaktuje moje žebra. Nešťouchej do mě.
A můžu tě políbit?
Nevim, měl bys moct?
Ne, to rozhodně ne.
Tak to mam teda blbý.

Za Stromovkou, jakožto Zemí Nezemí, v Zemi Nezemi tě líbám. Na zemi.
Ty líbáš mě a pak říkáš hele, neměli bysme.
Oukej, oukej, tak teda - dospěle a rozumně.
Těla se oddálí o pár centimetrů, na pár sekund. No takhle mi to fakt nevyhovuje. A tak další zkoumání těl, okusování uší, bolavý rty, úsměvy, pohledy a takovej ten fisízovej pocit. Chci ti říct spoustu věcí, třeba že tě miluju a že se s tebou chci mršit, ale neřeknu.
A budeš?
Ne, nechci tě. Směju se ti, směju se sobě. A ty děláš to samý.
Lásečko, dojdu nám pro víno.
Tak jo, já dojdu pro itala. A až se vrátíš, už tady nebudu.
Nevěříš mi a zmizíš z dohledu.
Tak čau lidi, jdu bloudit dál.
Ty na něj nepočkáš?
On si mě najde..

Našel si mě. Prej sem zrzavá svině. To sedí od zapráskanýho psa. Říkám, že tě nechci; ale mám strašně ráda tvý rty. A tak je líbám. Jsou skvělý. Nechci tě, ty muj Romeo. Bráněj nám dimenze a já se tý svý nezbavim. Možná ani nechci. Omlouvám se a se smíchem utíkám před jedním z mnoha dalších posledních polibků.

Ty mě opouštíš? Už zase?
Jo. Ty si mohl a neudělal si to.
TY MRŠINO! JEN POČKEJ!