Ze sklepa

Do půl hodiny bych se měl rozmyslet,
jestli mi pomůže další panák,
lhát nebo říkat pravdu?,
tohle je realita
nebo rarita?,
spíš velepíčovina,
neuvidět ségru, babi, dědu,
kvůli tomu, že s tebou chci na večír být,
jo, milovat se, rozebírat rabaty tesklivých,
vědět, že jsme na tom aktuálně
fakt dobře, proč bych to nenapsal, že jo?,
nevolaj, neptaj se, nepíšou, maj toho moc,
víkendová šichta, konference, kongres, nezájem,
promiňte všichni, co jste mě chtěli vidět,
jsem línej a zamilovanej,
čekám, až tě začnu nesnášet a pořád nic,
koupila jsi mi jogurt, snídám slivovici,
jen dva panáčky, za chvíli nechám odjet Jakuba Krčína,
i když jsem se úplně ještě nerozhodl,
sednu si na čas a bude

Přišla nečekaně,
poprosil jsem jí o čerstvou housku,
uvařil kafe a smál se víc než bez ní,
doktorka neumí psát, zavřeli fitko,
nikdo se neozývá, neangažuji se,
muslimové strnulí, křesťané tápající,
hinduista tě v klidu okrade
a ještě si u toho zapálí vonnou tyčinku,
rozhodni to ty, kde se letos projdem,
a to jsem říkal:“Na další třicítku už nepojedu!“,
chlast zdarma, možná někdo řekne něco obohacujícího,
občas je lepší jít rovnou do nikam, než slepě bádat

Potkal jsem diskouše,
jak na vycházce zírá na souše
a říkám si kurva, co je to za turisty,
chtěli národní park, dopadlo to nepřehledně, místy
chodí po asfaltu, nadávají, drží se za ruku,
jestli chtějí vidět obnovu, ať vyrazí rovnou nahoru,
přes klády, rašelinu, mokré kameny v gumovkách, přímo,
to člověk urazí kilometr za hodinu a je rád,
pak bych jim to dal zmapovat,
pět hodin ve chlívu, by nevěděl pražák,
openspacová odolnost, metro, věžáky s deseti vchody,
injekční stříkačka žižkovská, Hilton, nákupáky

„Chcete houbu?“
„Ach, ta je krásná, jako z čítanky, to nemůžu odmítnout, vyfotíme jí a budeme říkat, že tu rostou všude.“
No nejsou to magoři? Od rána křičet na děti. Místo párku s kečupem z mysli tyčinky, pak je posadí do vozíku za kolem, nic z toho nemají. Jsme aktivní rodina z Prahy, jezdíme se trápit na Šumavu! Babička hlídačka, to by se nám vážně hodilo, školky nepříjmaj.

Další stránka popsaná blafem, guláš s příchutí hlíny ukřičené. Scofieldovsky roztříštěná přesto snad trošku sourodá kupa sraček napůl psaná z nudy a napůl z pnutí. Kdo ví? Kdo z nás vůbec něco ví? Ray nepotřebuje doktora, ví co mu je, nevidí. Bejbé. Neozval jsem se. Rodina na druhém, třetím místě. Špinavá obloha mě láká nadechnout se syrového přílivu molekul leknutí zpoza hřbetu Uralu. Skoro měsíc jsem se nečesal, brko by bodlo.

Vyřízená cenami schovala sušenky před dětmi,
viděli jí, tam u vrchních poliček, roztřískaná hlava druhý den,
z košíků vrací zboží zpátky do regálů,
bez sexu řeší vrásky víc, ultrazvuková pinzeta, rybí kolagen, laserové kalhotky,
levná cigareta mezi rudými umělými nehty,
opruzené saně v okoralé kočárkárně zaprášené slepenými listy,
jeho posledními básnickými pokusy,
titulními stránkami německých pornočasopisů,
vykuchanými kuchařkami, splíny plesnivými,
útržky snáře pozlátky módy lemované,
zasypané spisy s předem prohranými boji,
šansony šustivými, testy s pětkami, papíry o ničem,
pod průvanem z druhé kóje zvednou se,
zmuchlané přihlášky do kurzu přetvářky,
z mandlovny táhlé áááách, vybělení bolí,
Michaela už se nezeptáš, jestli musel Princovi prát,
hordy montérek a fotbalových dresů,
k večeři ti nesu odmítnutí k pozvání k výročnímu plesu,
smějou se ti z pračky postpracovní křeče,
už na to prodávaj i gel, povídal mi tuhle Josef,
když se vrátil z Alp s umělou kytkou z hrobu pana z Brixenu,
zrezlé hroty bambusových hůlek, květináče léta prázdné,
boty maximálně pro žraloky, hadice zpuchřelé chlípností,
tolik nepotřebného kolem nás, proč to nikdo nevyhodí?

Protože si radši pouštíme starý hity,
na ztrátu osobnosti ve sklepě už holt není čas,
vichr zmaru dodává listům nadpřirozenost,
jsem si ani nestihl koupit sandále,
houbičky si letos nedám, asi, není čas,
jsem zadanej, žádanej, jdu koupit výběr z hroznů,
na oslavu kde budou všichni kouřit,
musím to vydržet, sebetrýznění šlechtí,
mohl bych si umejt hlavu, ostřihat nehty,
ranní pivíčko, času dost, v galerii zavřeno,
na zdech obličeje lidí, co přežili svůj potrat,
čekají na úterý, na obdivné zachmuřelé zasyčení
prvního návštěvníka, investují do očekávatelného,
do dívčích vojaček znásilněných šamany,
oběživo na střešní tašky z pobuřujících článků,
no nic, nechám