přidáno 21.09.2012
hodnoceno 3
čteno 1113(10)
posláno 0
Maska

Jak lehké ranní probuzení,
když dýchám, kráčím a mluvím
s rozedněním…

Se sluncem a vánkem,
s krásnými motýly,
na polích s černým mákem.

A přijdou lidé,
tací a onací,
vtom ztrácím smysl,
ztrácím svou vlastní rotaci.

Ztrácím osu svého já,
na tvář se maska lepí
hrůzná, odporná…

Ta maska jméno má,
úsměv, faleš, třpyt,
tvého citu rozedma.

V škleb se mění tvoje tvář,
propadáš se do hlouby, dál,
tam, kde hnusu kalamář.

A do něj pero smáčíš,
jímž píšeš věty svého osudu.
Nes práchnivý kříž, nes!
Jednou tě zabiju…

Já, tvé druhé ty,
z pichlavých růží
společenské korzety!

A proto,
příteli,
utíkej…
přidáno 03.02.2013 - 13:05
taron: inkoust: Děkuji za komentáře :-)
přidáno 02.02.2013 - 17:53
zajímavé vyrozjímané působivé pozoruhodné
přidáno 21.09.2012 - 18:23
Líbí...hm...hledání opěrného bodu ...smyslu svého já ..a smyslu přetvářky :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Maska : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : U nás na hřbitově
Předchozí dílo autora : Bolestný šanson

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o GULI :
Kdyby byl GULI můj soused, chodili bychom na terasu na točený, v odpařujícím se večeru četli svoje básničky a dohadovali se o Bohu-Nebohu. Bylo by to docela fajn.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming