Křižovatky

Mizíš jako slunce s nocí
od života vůbec nic nečekám
jako led budu teď tát

klidně mi pošeptej můj osud
jen pomlč o těžkém utrpení
můj pohled na Tebe mě nechává chladným

den je pro mě plný patosu
bolesti, slz a páchnoucí víry
půlnoční křik je mi jediným přítelem

nenávist z očí rotující prostorem
poslední růže uvadla ze soucitu

lítost odražená z Tvých činů a her
jediným řešením se stala vražda citu

nepodléhám ochočeným nástrahám
změnám Tvých nálad ani upřímnosti
plejáda svítáníček vstřelená zbraní

čekám na správný okamžik
jak zhasnout navždy svou svíci
jak ulehnout do trávy a zavřít oči.