Nač cestu znát?

Chci krásy světa znát!
Všude se podívat!
Divit se, prozkoumat,
I ten nejzazší kout!
Odpověď na všechno,
Najít pod korunou stromu!

A pak řekl mi On…

Chceš-li odpovědi,
Na své otázky znát,
Neptej se stromů, nic ti nepovědí,
Musíš se přes hory dát.

Jak táhnou se týdny, po pěšinách jít,
Bránit se nestvůrám, jež chtějí tě zahubit,
Nedbat únavy mysli ni těla
To vše musí vytrpět ta,
Co by svět znát chtěla.

Ujít máš stovky mil,
Prochodit spoustu bot,
Bojovat ze všech sil,
O věc i o život.

Přátele nacházet,
A pak je ztrácet,
Dívat se na pustý svět,
Dát stromy kácet,
A sázet je znova,
To velí doba!

Běž stále za hvězdou,
Kterou ti vyvolím,
Povede tě cestou tvou,
Přes vrch i údolím.

Jak pravíš, já vykonám
Odpoví dívka,
Život svůj všanc já dám,
Ve prospěch zítřka,

Vydám se přes lesy,
Krajiny, kde divoká zvěř má domov jen,
Přejdu já útesy,
Ať už bude noc či den,

Jen pověz mi ty z nejmoudřejších,
Co čeká mě na konci cesty mé,
Vědět snad kam kráčím, není žádný hřích,
Co jiného v době nejisté?

Vědět kam vede,
Cesta dlouhá předlouhá,
Je pro slepce dobrá hůl!
Jít a vědět kam,
To každý svede!

Ale tobě to neřeknu,
Snad by ses nezlobila!
Neboj a jdi,
A žádná z cest nebude černobílá.

Bloumej jen krajinou,
Poznáš víc nového,
Než když jdeš cestou vyšlapanou,
Uvidíš zázraky, jež drží se stranou,
Obydlí a měst.

Děkuji, mistře
Za radu tvou,
Odpoví děvče,
Kráčející tmou,
Za neznámou…

Jdi jen dál dítě,
Jistě se shledáme na cestách klikatých,
Snad zlo nechytí tě,
Do svých sítí lepkavých.

Hodně zdaru,
Přeji ti ze srdce,
Ať brzy spatříš,
Šťastný konec poutě tvé.