Nejistota

Nade mnou jen tajemná oblaka ční,
nevím zda strach či přátelství zní.
Mé srdce mi pocitu řka,
že snad láska mi na blízku je.
Mám strach propůjčit duši svou tobě,
zda lásku mou oplatit je možné.
Však pocit ten krásný zůstává vně,
darovat ti jej je přání mé.
To aby úsměv na tváři tvé čněl,
to když pohled svůj upřeš
do očí ve kterých jsi vše.
Chci ozářit tvůj svět,
jen schovávat se nesmíš ve své tmě.
Přáním mým je polibek ti dát,
nazpátek jen žádám,
abys srdce mé mi navěky ponechal.