Kulku mezi oči.

Topím se sám v sobě;
Kudlou přibodnut k vlastní duši.
Slyšel jsem, čas od času mi lidi tvrdí:
"Z tvých úst v Boží uši",
tak tedy Bože zbav mě všeho,
prý mi smrt velmi sluší.

Pohlcen temnotou vlastních očí,
koukám, smutek neodročím.
Nevím, zda náhoda příjde, vkročí,
tak si vpálím kulku mezi oči,
samozřejmě tu metaforickou.

Třeba někdy i faktickou,
co já vím, já srdci neporučím.
Na to mám mozek,
tak proč nepovstanu a z něj
do srdce vzkaz nedoručím?

V opačném případě už nebudu,
budu smutný, utrápený,
dokud se sám neumučím,
a stejnak toho nenechám,
Bože..
Já se nepoučím.