Únos

Unesl mě....
Nevím kdo.
Je tu ticho,
je tu mdlo.

Nedá se tu dýchat,
nechce se mi zpívat.

Bolí mě po hrudi,
nic mi není po chuti.
Na peklice v hlíně tmavé,
co si skví se, je to matné.

Tak ted hledám asi klíč,
pokouším se,
a....

Je pryč.

Zůstávám tu pohřbená?

Co ten únos znamená?

V hlavě tisíc úzkostí a zvratu,
můj život podobá se krachu.
Ležím tam jak za mrtva,
přitom ještě živa,
cítím se jak opilec,
bez sklenky svého piva.


Už to dlouho nevydržím,
bez vzduchu na tom světě,
ohlédnu se,
neuvěřím...


Zemřít tu mám,
jen tu ležím..

Pomoc, kde je kdo,
jsem tu sama bez pomoci,
tři dny celé a dvě noci.

Křičím tu do bílého rána,
místo toho přišla černá vrána.

Pomohla mi?
Žiju snad?
Můj život dostal krutý spád!
A za co?
Kdo ví jen?
Splní se mi sen?
Budu znova žít?
Čistou vodu pít?
A budu to vlastně ještě chtít?