přidáno 07.08.2012
hodnoceno 2
čteno 996(10)
posláno 0
Ocelová obloha
a na nebi skoro žádný mrak
stojím tu sama
vítr mi čechrá vlasy
a jen ozvěna mých slov odráží se ode skal

Pohled dolů
...
třesou se kolena
příkrý sráz
vykotlané pařezy
hloubka - jen krok vzdálená

Podruhé tu stojím
zpustlá
vyhaslá
díky komu asi ?
kdo mě sem nenuceně pozval ?

TY !!!

Avšak takovou radost Ti neudělám
odcházím mechem pokrytými balvany
s nadějí,
že se teď ve mě něco změnilo
SNAD !!

A kdyby ne ?
Budu stát
zde
na tomto samém místě
třeba za týden
přidáno 07.08.2012 - 23:14
No...je to teda silné kafe...souhlas s Lusy .
přidáno 07.08.2012 - 22:14
Doufám, že to není pravda a moc se mi to líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Naděje v poslední chvíli : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Večerní dedukce
Předchozí dílo autora : Divadlo rukou

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming