Houpe se na ocase Světa

..telefon..
Co ti to tam hraje?
To jsou básničky Jima Morrisona…
To znělo jak z pekel, za chvíli přijedu, čus.

Kde je to posraný lepení?
pupek nekutečnej
zas tu všechno převrtal,
pane řediteli, dneska na to sereme,
juchů, možná v tý bedničce s nářadím,
krčí se kumbálový skřítci,
čtou si diskuze na netu, jak se rozejít,
den tloustnutí navíc už je nezabije,
obři by na ně mohli hrát jako na harmoniku,
pojď, tanči, tleskej, kuř,
zasměj se s panem „Důležitým“

Víš co je hrozně vtipný?
Jak se někteří lidé považují za básníky.
Přitom jim ještě matka utírá prdel
nebo nějaká jiná závislost
prosí boha o milost
proč zrovna na ně padaj ty nejhorší deprese
hovno mysliteli
je to jen zmatenost
od porodu do smrti

Hory, palmy, sex a pivo

Jedinkrát jsi vykvetla
a já to zrovna prošvihl,
tak to tu nějak v přetvářce domrskám,
nálady se mění častěji než počasí, lidi,
nikdy si nebyli rovni a nikdy nebudou

Výtah versus schody…
Hned, vidět to nejzajímavější a pryč, srabi

Řešit víru? Cože? Ztráta času psát tohle
Nebejt zlej, o to jde, nevnucovat se

„Dneska už nikdo nikoho nemiluje, tak jako dřív“, povídal mi prodejce perníkových srdcí. Zkrachovalým vypitým pohledem marně hledal náznak laskavého pokrytectví v obličeji posmutnělého lidského hada líně se vlnícího napříč stánky s oblečením s Asie.
„Hele, já už se na to taky vysral, a to jsem si myslel, že to bude navždy. V zimě jedu do Nepálu, nevadilo by mi kdybych tam umřel. Jen ti rodinní příslušníci, zbytečná fixace na mou osobu, stejně si každej jede tu svou, dva, tři přátelé…“
„Prosimtě nech toho, ty máš alespoň peníze. Koukej na tu Mařenu jak se nese. Ta kdyby na sobě měla celej kosmetickej salón, tak jí to stejně nepomůže.“
„Hm, alespoň se dožije svojí rádoby přirozený smrti. Já na tyhlety sračky nehodlám čekat. Ty si tu blekotáš něco o lásce, to si myslíš, že se tenkrát „za vás“ lidé milovali víc?“
„Googole otepluje krajinu ze všech nejvíc.“
„V kolik má přijít Godot Gogole?“
„V tolik hodin, kolik Jarda Jágrů zničil puků.“
„Jdi do prdele se sportem, mě zajímaj jiný posedlosti.“
„Jasný ty turisto, pffffffff.“
„Já už se do toho svýho života nebudu vměšovat, nechám to plynout, lehnu si do pneumatiky, strčte mě pak prosím někdo do proudu, tak dík za ochotu, se tam můžu dostrkat nohama sám, maximálně si trošku odřu prdel. Zubama se chytnu poslední blechy, co se s vypětím sil houpe na ocase Světa. Seru na Redhoty, patnácet, to si dám radši v Rumusku sejra od Bači. Šílenci na literárních serverech. Cvoci v ulicích. Dřív jsem byl homofobik, nějaké ty záchvěvy tam ještě jsou, ale což, já se na ně na všechny můžu vysrat. Jsem blázen a magor nebo spíš jen blbec a debil? Co, co si asi tak myslí? Je mi to jedno. Já, já jsem totiž Bůh, takže ať mě moc neserou. Sorry za toho Hitlera, měla to bejt holka.“
„Ty kráso, dej si radši kokosovej suk a mlč, nikdy nevíš, kdy za tebou můžou projít. Přece už dávno víš, že podle nich je jenom jeden Bůh.“
„Jo vim, a to jsem já. Co bys chtěl? Všechno můžu...“
„Hm, chtěl bych mít zdravý oči.“
„To nejde, vymysli si něco jinýho.“
„Vždyť jsi říkal, že můžeš všechno, nejvíc mě trápí tohle. Taky bych chtěl, aby už nikdy žádnou ženu na světě nepálila, nebolela. Aby měli všichni co jíst a pít, aby se nemuselo chodit do práce, aby aby..“
„S tim jdi do prdele, a stejnak, už mě to tu nebaví, jedu.“
„Jo, takže já tě musím bavit, abys pro mě něco udělal?“
„Dík, zdar.“

Bůh odjel na kole a už se k němu nikdy nevrátil, i když spolu byli celkem dlouhou dobu za dobře. Vyčerpávaly ho požadavky, které se mu nechtěly plnit. Bohatě stačí, že chce zas Bohyně vyluxovat. Dneska ho najdete u rybníka. Taky má svý…Mimochodem, když se vracejí dobří holubi, vracejí se i špatní papoušci? Vnucovatelé svých přemoudřelých názorů, tak ti se vrací určitě.
No to je jedno. Je to jedno, je to jedno, je to jedno…

Nedávno jsem byl v Krchlebech na Vypsaný fixe, položil jsem si pivo na reprák, ze zadu přiskočil Ivan Trojan v mikině ČSSR, čtvrtku mi ho vypil, nepoděkoval a skočil na pódium. O pár písní dál jsem v předklonu svojí sedící, nudící se holce vysvětloval, že je to fakt super kapela mýho mládí. Ivan mě plácnul přes zadek a utíká do davu. Tak na něj křičím Ivane!
No není ten život úžasnej…Hlavně v Lídlu!