Mezi dvěma světy XVI.

Kde..kde to jsem? Co se stalo?“ Koktala zmateně Selena, když nabírala vědomí. Hlava ji bolela od rány, kterou schytala. Víčka měla ztěžklá a jen stěží se snažila vzpomenout, kde je a co se ji přihodilo. Překvapeně pohlédla okolo. Ruce i nohy měla přivázané k dřevěné židli. Vlasy ji splývaly po ramenech a na krku necítila svůj šátek, který nosila, aby zakryla tetování. Došlo ji, že je odhalena. Před sebou spatřila Gerwina, ležícího na posteli naproti ní, který se prozíravě tvářil. Zamračila se.
„No konečně. Princezna se nám probudila,“poznamenal ironicky a posadil se.
„Co to má znamenat? Co se mnou zamýšlíš? Zabít mě nemůžeš!“ Vmetla mu tváře uraženě a povýšeně Selena. Nyní si tento fakt o sobě užívala. Očekávala Gerwinovu zděšenou či zaraženou reakci, ale on, se k jejímu překvapení začal smát.
„Ale to já přece vím. Všichni to ví. Já tě taky zabít nechtěl, po zjištění tvé totožnosti,“odvětil. „Já tě odvedu domů, k Mocným. A jelikož máš prudkou povahu, musel jsem udělat jistá opatření,“čímž myslel ji přivázat k židli. Jakmile to Selena zaslechla, vytřeštila oči. Nechápala, co tím Gerwin myslí? S pootevřenými ústy tikala pohledem po tmavé, zatuchlé, vlhké místnosti, kterou osvětlovalo pouze sluneční světlo, procházející oknem na pravé straně. Rozhodně neměla v úmyslu se s tím vrahem nijak zvláště bavit, ale musela zjistit, o co tady jde.
„Jak..jak odvedeš?“ Vypadlo z ní. Vzápětí se začala smát. „Přes Bránu neprojdeš, ihned tě zabijí, nehledě na to, že budeš mít mě, protože já s tebou spolupracovat nebudu. Nedonutíš mě, nijak,“dodala a odvrátila od něj hlavu. Gerwin se opět hlasitě zasmál.
„Ty nic nevíš, jak roztomilé. Zlato,“naklonil k ní hlavu,“ „já přes Bránu projdu s tebou nebo bez tebe.“
Selena svraštila obočí. Jí to tedy roztomilé nepřišlo. Byla zmatená a naštvaná. Nechápala nic z toho, co ji Gerwin říká a už vůbec tomu nevěřila. Byla jsi jistá, ž ji chce jen zmást. Gerwin pokračoval ve vyprávění.
„Děvče, proč myslíš, že žiju tady, u Ztracených v takovém luxusu? Mám vše, na co si pomyslím, užívám si, a to všechno jen díky tvýmu papínkovi,“pronesl. „Tvůj otec nás sem kdysi poslal, abychom se Ztracených, těch ubožáků, postupně zbavovali. Chce mít od nich pokoj a nechce se tím zatěžovat. Všechny, co sem pošlou od vás, těch máme za úkol se zbavit. Jako zabít, jestli rozumíš,“řekl a pokračoval, „ a jelikož já si libuji v násilí, tak jsem ten pravý. A Brána…tss…to je jen zástěrka, aby se toho Ztraceni báli a necpali se zpět k vám. Zástěrka, která tobě i ostatním měla zabránit, se „navštěvovat“. Stejně nevím, jak ses sem dostala. Je ještě jedna cesta, viď,“ušklíbl se, „ale to je jedno. A co myslíš, jak se budou tvářit, až tě já, odvedu k Mocným, hm? S ohledem na proroctví, kterého se tví rodiče bojí jako čert kříže. Díky tomu proroctví jsem tady. Měli jsme je zabít dřív, než si se zde objevila,“domluvil a výmluvně se zatvářil.
Selena, otřesena tou zprávou, nebyla schopna vydat hlásku. Její otec, že by tohle zavinil? Věděla, že není spravedlivý a už vůbec ne „lidský“ ale nechat takhle bezhlavě vraždit lidi? „Ty lžeš, to není pravda,“špitla.
„Ne? Stejně tak, jako není pravda, že nejsi člověk, že nemůžeš umřít?“ Odsekl dotčeně Gerwin a hodil na ni zlostný pohled. „Nevěř, brzy zjistíš, že mám pravdu. Tví rodiče, stejně jako tví prarodiče, atd. atd., jsou potvory. Ztraceni byli a jsou, a oni budou vždy usilovat o to, se jich jakkoliv zbavit. Ty jsi pro ně hrozba. Pro Ztracené jsi údajně naděje…,“
„Údajně?“ Skočila mu do řeči Selena.
„Až tě dovedu domů, tvůj otec nejspíš přikáže Ztracené vyvraždit, abys ho nemohla ohrozit, a potom…už nebudou žádné dva světy. Už nebudeš mít koho zachraňovat. Král si najde jiný způsob jak se zbavovat těch nepohodlných. A dost už řečí! Jdeme,“zvýšil hlas Gerwin. Odvázal Seleně nohy, uchopil ji za rameno, ruce měla pořád svázané, a táhl pryč. Selena otřesená další nepříjemnou skutečností, kterou se o sobě, rodičích a světě Mocných dozvěděla, nedokázala rychle vstřebat. Nikterak se Gerwinovu hrubému chování nebránila. Ustavičně myslela jen na to, co jí řekl. Nemohla tomu uvěřit. Posadil ji na koně a s dalšími dvěma ozbrojenými muži zamířili společně k Mocným. Selena poprvé projde přes Bránu. Tu Bránu, která ji měla zabránit poznat Ztracené.
***
Rolland se svou družinou mířili tam, kam je vedla Kiminoke. Cesta jim trvala už druhý den. Byli odhodlaní, udělat cokoliv bude nutné, jen aby zachránili Selenu. Rolland cestou zklidnil své rozhořčení a Kiminoke přestala plakat. Přesto ani jeden z nich neřekl jediné slovo. Právě projížděli lesem, když se konečně Kiminoke odvážila promluvit. Celou cestu jela vedle Rollanda.
„Je pravda, že,...,že nás měla Selena osvobodit?“ Špitla a nejistě pohlédla na Rollanda. Ten vycítil její bojácný pohled, ale nemohl se na ni ani podívat. Bolest, kterou pociťoval, byla silná. Nedokázal Kiminoke odpustit. Byl naštvaný nejen na ni, ale především na sebe.
„No…byla. Teď už je to jedno, díky tobě,“odsekl, aniž by na Kimi pohlédl. Byl jsi vědom toho, že jí lže. To, co řekl, nebyla úplně pravda. Za zmařenou naději je zodpovědný on a ostatní, kteří ji lhali. Kimi tomu pouze nasadila korunu. Rozhodně ji to ale nemínil objasňovat. Nenáviděl ji natolik, že se vyžíval v jejím utrpení a strachu. Trpěl. Selena ho nechce vidět a Kimi, kterou považoval skoro za svou dceru, jej zradila, jak jen nejvíc mohla.
„Mrzí mě to, Rollande,“omluvila se jemným dívčím hláskem. Slzy se jí opět hrnuly do očí.
„Tady ale nejde jen o Selenu,“křikl Rolland. „Copak to nechápeš? Šel jsem po Gerwinovi celý život, protože celý život žiju zde. Nic jiného jsem nepoznal, a jedinou oporou mi byli rodiče. Když je Gerwin zabil, bylo mi asi jako tobě. Od té doby jsem se musel starat sám o sebe a slíbil jsem si, že se mu pomstím. Nemohl jsem vypátrat, kde sídlí. A ty..,“povzdechl si, „ty to místo znáš, a přesto mi nic neřekneš…Už chápeš, o co mi jde? Kimi, tohle zjištění bolí, proto tě nechci už vidět,“odmlčel se a pohlédl na ni. „ Jak jsem řekl, dorazíme tam, a zmizíš mi ze života!“ Dodal a odvrátil hlavu. Kiminoke sklopila zrak, a dále do konce cesty mlčela.
„Tady to je,“ukázala Kiminoke na několik potemnělých, zděných, nízkých domů, rozprostírajících se uprostřed lesa. Jakmile Rolland spatřil sídlo svého nepřítele, musel sám sebe přemlouvat, aby si zachoval chladnou hlavu. Muži zastavili několik metrů od těch domů, seskočili z koní a přikrčili se za hustými keři. Koně přivázali ke stromům, a očekávali Rollandovy rozkazy.
„Dobře, chlapi, poslouchejte, pomalu se k nim přiblížíme a až vám dám znamení, zaútočíme. Hlavní úkol, najít Selenu a zbytek zajmout. Kdo narazí na Gerwina, dá mi vědět. A kdo se bude bránit, toho zastřelíte, rozumíte?“
„A co pak? Až najdeme Selenu?“ Otázal se jeden z mužů.
Gerwin se nenávistně zadíval na domky, ze kterých vycházelo světlo. Když dorazili ke Gerwinovi byla již tma, což nahrávalo do karet Rollandovi.
„Srovnáme to tu se zemí!“ Rozhodl Rolland a pokynul mužům. Než se však stihl Rolland rozejít, chytla ho za ruku Kiminoke.
„Rollande, jdu s vámi.“
„Ne!“ Zamítl Rolland a vytrhl ruku z té její. „Ty si jdi, kam chceš!“
Rolland s muži se přikrčeni tiše prodírali přes vysokou trávu. V rukou drželi zbraně, za opasky měli nože. Když byli v dostatečné blízkosti, Rolland mávl rukou. Muži pochopili. Vyběhli ze svých úkrytů a vtrhli do Gerwinovy osady. Gerwinovi muži nechápali, co se děje. Neměli šanci nikterak reagovat, či se bránit. Na tohle nebyli připraveni, ani by to nečekali. Rolland se svou bandou byli jak z divokých vajec. Zajali co nejvíce lidí, ty, kteří byli pohotoví a chtěli se bránit, zmlátili nebo bez milosti zastřelili. Ženy se s křikem rozutekly do všech stran. Ty nechal Rolland být. Náležitě si to užíval. Ten pocit, že se ho bojí, že bere cizí životy, v tom se Rolland nyní vyžíval. Ničili, vraždili a hledali Gerwina a Selenu. Nikdo jiný ho nezajímal. Z dálky vše sledovala Kimi. Šokovalo ji, jak se Rolland chová. Byl to hrůzný pohled, takhle ho neznala.
Rolland a jeho muži zajali Gerwinovi muže, nebo případně zabili, a prošmejdili všechna útočiště skrz naskrz, Selenu ani Gerwina nenašli.
„Kde jsou?!“ Zeptal se Rolland Bedina, který s rozbitým nosem klečel u Rollandových nohou.
„Tady ne, Gerwin odvedl Selenu k Mocným. Je konec, Rollande, je konec,“odvětil mu pokorně Bedin. Taková odpověď Rollanda natolik rozlítila, že jej udřel hlavní pušky do hlavy. Bedin se skácel k zemi.