přidáno 14.06.2012
hodnoceno 7
čteno 991(13)
posláno 0
Ve dne nespím,

bdím si v noci!


věci jinak než maj být,
radost NIKDE
smutek v srdci
dá se s lidskou zlobou žít?


Špatná to věc - ach ta zloba,
zná jí pouze člověk, jen

lidská vlastnost - naše chlouba?

dám vědět v ten ,,lepší den" !

(nezaujatě!)
přidáno 01.03.2013 - 17:23
shane: :)
přidáno 22.02.2013 - 18:24
Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř, s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
víš, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.
přidáno 22.02.2013 - 18:24
Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
věř, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.
přidáno 16.06.2012 - 22:38
Tak hezky se četla, škoda že je o zlobě, škoda že ta zloba je v nás v lidech.
přidáno 15.06.2012 - 08:48
Moc pěkná, úvahová, takové já ráda :)
přidáno 15.06.2012 - 07:48
... dá.
Bohužel.
Nic jiného nám nezbývá.
Musíme si počkat jen
na ten -Lepší den-
přidáno 14.06.2012 - 22:17
Ach , jo..zloba, zášť, sobeckost....kde jsou hranice..toho všeho, kde ? Krása...dej vědět, čistě nezaujatě...docela mě to zajímá :)))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kdoví.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : podZIMNÍ
Předchozí dílo autora : Hádanka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming