Mezi dvěma světy IX.

IX.

V pokoji panoval zmatek. Shrnuto a podtrženo, Zara neznala Selenu a Pierota, a naopak, Pierot nedůvěřoval Amarovi s Rollandem, a ti nebyli ochotni říct Zaře pravdu o neznámých návštěvnících. Zara si nedůvěřivě prohlížela Selenu a Pierota, ale jakmile se s Pierotem střetla pohledem, nemohli ze sebe spustit oči. Zara byla krásná žena, s kratšími hnědými vlasy a hnědýma očima, plnoštíhlejší ale to ji nijak neubíralo na kráse. Pierot při pohledu na Zaru „ztratil řeč“. Selena si jejich zaskočených postojů všimla, ušklíbla se, a jemně šťouchla do Pierota. Ten se vzpamatoval a snažil se dívat mimo. Zara udělala to samé a vzápětí se zeptala:
„Co se tady děje?“
Pohlédla zpět na Selenu, která sklopila hlavu. Zara poznala, že ta dívka není od nich, tak krásné stvoření nemohlo pocházet od Ztracených. Svraštila čelo, a než stačila cokoliv dalšího říct, ujal se řeči Amar.
„Zaro, tohle je Selena a Pierot,“představil je a oba otočili hlavu směrem k němu. „Zaro, pojď, musím ti něco říct,“uchopil Amar překvapenou Zaru za ruku a odváděl ji pryč z místnosti. Zara se ještě otočila a podívala se na Selenu, ta se nervózně kousla do rtu, a hned pak na Pierota, který ji tu krátkou dobu „po očku“ sledoval. Než však Amar vyšel z místnosti, pohlédl na Rollanda, a hlavou mu pokynul, aby dodržel jejich plán. Rolland se zamračil a uhnul pohledem.
Když muž se ženou odešli, naklonil se Pierot k Seleně a pošeptal ji.
„Seleno, musíme se vrátit.“
Po těch slovech, která Rolland zaslechl, oklepal se, dodal sám sobě odvahu a opět křikl:
„Seleno, počkej.“
Selena nadšeně popošla k Rollandovi a nadšeně čekala, co poví. Oči ji zářily štěstím, ale pro Rollanda znamenaly propast, do které spadne, a už se nevyškrábe. Znamenaly moře, ve kterém se utopí a nezachrání se.
„Omlouvám se, jak jsem s tebou před chvíli mluvil, neměl jsem na to právo. Pochop prosím, že se bojím, nejen o Ztracené, ale…i o tebe,“sice mluvil pravdu, miluje ji, ale trápilo ho, za jakým účelem ji to říká. „Kdyby někdo zjistil, že jsi tady, zabijí nás všechny, bez milosti, a věz, že i tebe by potrestali. Vím, že se o sebe umíš postarat, Amar mi řekl, jak jsi, si poradila s těmi muži v lese, ale i přesto,….“odmlčel se, „ nechci, aby se ti něco stalo. Já jsem moc rád, že jsi tady,“dopověděl a sklopil zrak.
Selena se šťastně usmála. Poprvé spatřila jeho citlivou stránku, srdce ji napovídalo, že vše myslí upřímně. Ve svých citech byla naprosto ztracená. Ten muž, s hrozivou maskou, se jí dostal naprosto pod kůži. Necítila k němu už jen vděk, za to, že ji zachránil život, nyní ho milovala. I když byla z Mocných, tento cit ji nebyl cizí. Nehledě na věkový rozdíl, který mezi nimi byl, Selena si byla jistá, že i on k ní něco cítí. Nemusel nic říkat, jeho něžný pohled prozrazoval vše. Selena již na nic nečekala, popošla těsně k němu, uchopila ho za ruce, druhou rukou jej pohladila po tváři, na které měl masku, a lehounce mu natočila obličej na sebe, neboť celou dobu měl Rolland odvrácenou tvář. Nechtěl, aby se Selena dívala do masky. Podíval se ji smutně do očí.
„To já taky,“špitla Selena a něžně ho políbila.
Rolland se tentokrát neodvrátil. Své city už nehodlal skrývat. Objal Selenu v pase a vášnivě ji polibky opětoval. Selena se nijak nebránila, vzala jej za krk a nechala se unášet jeho mužnou náručí a dokonalým líbáním.
Pierot se neodvážil jakkoliv zasáhnout. Stal opodál a s otevřenou pusou na ně hleděl. V hlavě se mu přemítaly myšlenky, jaké tohle bude mít následky. Co ten muž? Miluje ji, nebo to jen předstírá? Kdo to vůbec je? Ví, že je Selena princezna? Využívá ji, kvůli proroctví? Byl odhodlaný všechno zjistit. Pierot věděl o proroctví víc než kdokoliv jiný.
Selenu a Rollanda vyrušil až hluk v ulicích, kde se nějací muži hádali. Ještě v objetí se oba podívali směrem k oknu a pak zpátky na sebe.
„Musíš jít, Seleno, nesmí tě tu nikdo další spatřit,“pronesl tiše Rolland držící Selenu neustále v objetí.
„Já vím,“souhlasně pokývala Selena.
„No, tak jdeme,“ skočil jim do toho nervózní Pierot, a vytrhl Selenu z Rollandova sevření.
„Vrátím se,“stihla křiknout na Rollanda a Pierot ji už tahal ze dveří pryč.
Rolland zůstal osamocený. Po dlouhé době se zase cítil šťastný a zároveň si připadal jako ta největší svině na světě. A to netušil, že posledních pár minut u okna nenápadně stála Kiminoke, a jeho se Selenou tajně pozorovala.
***
Celou cestu zpět, mezi Ztracenými, Selena s Pierotem utíkali. Zastavili se, až když stáli u vchodu do tajné chodby. Obezřetně se ještě rozhlédli, zdali je někdo nevidí, a když se ujistili, že tomu tak je, vklouzli dovnitř. Zapálili pomocí křesadla louče a vydali se k Mocným. Selena vycítila, že je něco špatně. Pierot neřekl jediné slovo, jedinou stížnost, a to jich měl předtím plno. I v chodbě šel rychlejším krokem před ní, jakoby se jí chtěl vyhnout. Hned poté, jak opustili chodbu a ocitli se zpět u Mocných to napětí Selena nevydržela.
„Pierote, co se děje?“ Předběhla ho a zatarasila mu cestu.
„Co se děje? Tak jo, já Vám povím, co se děje!“ Rozkřikl se. Tak rozčíleného jej Selena ještě neviděla. Zarazila se a s pootevřenou pusou na něj hleděla.
Pierot ji byl už, už odhodlaný říct o proroctví ale to by sám sobě uškodil a zmařil plány.
„Zbláznila jste se?! Zamilovat se do někoho ze Ztracených? Jak si to představujete dál?! To budete jen tak, sem tam trajdat jako by nic?! Jako, že na to nikdo nepřijde?!“ Křičel na ni rozhořčeně. Selena ho nepoznávala. Takového Pierota nezažila.
„Já..já…,“nenacházela správná slova a Pierot ve svých výčitkách pokračoval.
„Jak víte, že mu, že jim můžete věřit?! Měl pravdu, ohrožujete nejen sebe, ale především je! To chcete, aby je všechny, kvůli Vám, pozabíjeli?! Co když vás někdo zradí? Co budete dělat, až se to provalí? Hm?“
Selena byla natolik šokovaná jeho reakcí, že nebyla sto odpovědět. Nevěděla co.
„Nevíte, to jsem si mohl myslet. Jste lehkovážná, zbrklá mladá holka, která neví, co chce, a neváží si života,“vmetl ji bezcitně do obličeje.
To bylo na Selenu moc. Beze slova se otočila, aby neviděl její slzavé oči, a rychlým krokem pokračovala v cestě. Pierota ignorovala, Něco za ní křičel, ale to Selena nevnímala. Nechala jej stát na místě, a doslova se rozeběhla zpátky domů.
Když dorazila do Pevnosti, nenápadně se dostala do svého pokoje, kde na ni poslušně čekala služka. Selena se dozvěděla, že ji sháněli rodiče, a naštěstí pro ni, skočili na její malou lest. Selena upozornila služku, že se tato situace nejspíš bude opakovat, a služce slíbila další odměnu. Dívka bez váhání souhlasila a vyběhla pryč. Selena se unaveně posadila na postel. Sundala čapku, rozpustila vlasy, odvázala šátek a pohlédla na sebe do zrcadla. Rukou si projela své tetování na krku. Zklamaně se zadívala do země. Přes veškerou radost, kterou měla díky Rollandovi, si musela přiznat, že má Pierot pravdu. Jak to bude dál?
***
Rolland nemohl v noci zaspat. Ležel na posteli a při hořící svíčce si zpětně promítal celý dnešek, dívajíc se do stropu. Masku měl sundanou a položenou na nočním stolku. Myslel na Selenu a na to, co s Amarem probírali. To zrádné proroctví, ve kterém musí princezna Mocných zemřít. To přeci nemůže, tohle nemůže dovolit. Není přeci taková bezcitná stvůra. Ale co lidé? Přeživší Ztraceni doufající ve svobodu. Proč se musel zamilovat zrovna do ní? A proč musela ona do něj? Co má dělat? Říct jí pravdu? Už by sem nikdy nevkročila. Lhát? Až to zjistí, bude ho nenávidět. Rukou si projel pravou stranu obličeje, pokrytého jizvami. Bude ho milovat, až spatří tohle? Vždyť ho vůbec nezná. Projelo mu hlavou, a vzápětí ucítil na tváři malé kapičky slz. Z rozjímání a přemýšlení o budoucnosti ho vyrušilo nepatrné klepání na dveře.
„Rollande, spíš?“ Uslyšel hlas Zary.
Rolland se posadil, potáhl, utřel si slzy, nasadil masku a odvětil.
„Ne, nespím, pojď dál, Zaro.“
Zara položila svou svíčku kousek od té jeho, a posadila se vedle něj. Tichým hlasem plným obav se otázala.
„Rollande, co to děláš?“